Ptala se moje starší dcerka, zvídavé to děvčátko, proč jí dávám rybí olej. Nebudu vám nalhávat, že by lžička s vazkou tekutinou – byť navoněná aromatem lesního ovoce – byla její oblíbenou pochutinou.
Po vzoru Libuše Šafránkové v roli maminky malého Edy ve flmu Obecná škola jsem začala laskavě a přesvědčivě vyjmenovávat zdravotní benefity přípravku: „Abys hezky rostla, abys měla zdravé srdce, no a taky to prospívá mozku, víš?“
„Jak to prospívá mozku?“ vyptávala se.
„Zkrátka, ti to pak dobře myslí,“ odpověděla jsem lapidárně a dodala:
„Já ten olej beru taky.“ Dívenka se zamyslela:
„A ono to funguje i na takové staré hlavičky?“ Něco mi říká, že jí asi budu muset jí snížit dávky!
Samozřejmě si dělám legraci – jsem moc ráda, že mám zvídavé a hlavně vtipné dítě. Pokud se u nás v rodině něco dětí, pak jsou to křečové žíly, ale hlavně výrazný smysl pro humor. Už i u batolecí dcerky pozoruji jisté pokusy o páchání legrace. Nicméně starší dcerka – byť má dost často výraz melancholické víly – začíná být skvělým parťákem pro vtipkování.
Bohužel pro mě má i svůj názor a vkus, což rozhodně není dáno užíváním rybího tuku. A to jsem jednou takhle u večeře vyprskla smíchy nad nějakým vlastním vtípkem. Dcerka na mne hleděla s kamennou tváří a přežvykovala sousto. Trochu mě zarazilo, že se taky nesměje. Radši jsem tedy použila dovysvětlení: „Já jsem si přece dělala legraci.“
Dítě s názorem na mě pohlédlo a utrousilo: „To nebyl vtip, to byla jen pěkná blbost.“
Kdepak, proč čekat do puberty, když za „trapnou matku“ můžu být už dnes.
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
