Nějak to v poslední době není ono. Je vám špatně, když zapnete televizi, nejste ve své kůži a zvažujete, že navštívíte terapeuta, i když se vám jeho hodinová taxa příliš nezamlouvá. Ještě zadržte, existuje lék, který nic nestojí, a přesto krotí splíny a stres!
Neustále se opakující špatné zprávy, život stranou od lidí, deprese z roušek, distanční výuky i strach o zdraví s psychikou hodně mávají. Psychologové již s prvním příchodem pandemie koronaviru zaznamenali nárůst duševních chorob, a souběžně s tím, že zatím nejsou patrné vyhlídky na lepší časy, předpokládají, že lidí s úzkostí, panickou atakou a dalšími duševními chorobami, bude čím dál víc. Naštěstí existuje jistý terapeutický nástroj, který nestojí ani korunu – a je účinný stejně jako antidepresiva. Pořádný výkřik!
Terapie bez odborníka
Všechno, co ve vás dřímá a připravuje vás o tolik potřebný kyslík, ze sebe máte pořádně vyřvat. A to bez legrace. Křik jako forma léčby vznikl v 70. letech 20. století. Již tehdy psychologové věděli, že jde o způsob, jak uvolnit potlačené emoce a ulevit si od napětí. Při touze křičet se v mozku rozsvítí část mozku zvaná amygdala. Ta se aktivuje, když je člověk v ohrožení a necítí se dobře (pocity, které z minulých týdnů či měsíců dobře znáte).
I pláč se počítá!
Součástí příznivého účinku křičení je, že když se do toho pořádně opřete a vydáte hlasitý zvuk, ideálně do širokého a otevřeného prostoru, amygdala úzkost, nahromaděný stres, vztek, lítost, pocity křivdy i další emoce zpracuje a odplaví stres, třeba společně i se slzami, které tento proces často doprovázejí.
Ale to je v pořádku, protože dle průzkumů se po pláči dvě třetiny lidí cítí o dost lépe. Slzy navíc zbavují oči toxinů, vyhání z oka bakterie, ale i zklidňují mysl a uvolňují endorfiny, které jsou zásadní pro celkovou pohodu a zvládání stresu. Křik plus pláč tedy tvoří silnou léčitelskou dvojici, díky které se můžete vydat směrem k lepším zítřkům. A přesně to si řekli strůjci projektu Looks Like You Need Iceland, kteří umožňují svým klientům vykřičet ze sebe vše potřebné – do panenské přírody Islandu. Tam ale jezdit nemusíte.
Pst, odcházím
I když tamní příroda je bezesporu nádherná, i u nás v Česku existují krásná a tichá místa, která unesou, když jim sdělíte, co právě cítíte. Nejste-li tedy v dobré psychické kondici, obujte pevné boty, najděte si les, břeh řeky, potok, louku, skálu, lom či jiný koutek, kde právě nehrozí interakce s jinými osobami, z plných plic se nadechněte, vybavte si všechna příkoří, která vám nedají spát, otevřete ústa a pusťte je ze sebe skrz hlasitý a dlouhý výkřik. Ihned poté si budete připadat jako jiný člověk.
