Dnešní doba nahrává psychickým problémům. Dospívající děti se potýkají s potížemi, o kterých mnoho rodičů nemá ani potuchy. Své starosti pak vepisují čepelí do vlastní kůže. Někdy podobné chování odstartuje hecování přátel, kteří se oddávají podobným rituálům, jež jim pomáhají dokazovat si sílu vlastní vůle bez příčiny. Ať je to jak chce, pokud jste si všimli, že je s tělem vašeho dítěte něco v nepořádku, rozhodně to nepřehlížejte.
Proč to dělá?
Sebepoškozování je pro dítě jakýmsi způsobem zmírnění vnitřní tenze a psychického tlaku, se kterým se neumí nebo nemůže vypořádat. Pomáhá mu zastavovat nepříjemné emoce, které uvnitř sebe pociťuje nebo mu naopak umožňuje pociťovat něco intenzivněji, než je běžně zvyklé. Sebepoškozování často pramení ze strachu, smutku či úzkosti.
Kam se dívat
Nejčastějším způsobem sebepoškozování je pořezání nebo popálení na horních končetinách, zejména na předloktí, ale také na horní straně stehen. Jiná místa nejsou již tak obvyklá, ale v podstatě se mohou nacházet kdekoli, kam si člověk dosáhne.
Příznakem toho, že je něco v nepořádku, je nošení dlouhých rukávů či nohavic i v letních dnech, nošení sportovních náramků – takzvaných potítek, vyhýbání se situacím, při kterých by se dítě muselo svlékat, například plavání, návštěva lékaře atp.
Náchylnost k podobným činům ale můžete odhalit pouhým pozorováním vašeho potomka. Trpí-li častými výkyvy nálad, zejména v poslední době nebo po prožití nějaké zásadní změny v životě (smrt blízké osoby, potíže ve škole, rozchod atp.), rozhodně se mějte na pozoru. Takové situace jsou totiž velice častým impulsem pro vznik podobných návyků.
Ubližuje si. Co teď?
Pakliže přijdete na to, že si vaše dítě jakýmkoli způsobem ubližuje, rozhodně nevyšilujte. Tento jev většinou nebývá trvalý, ale řešit se musí a to především v klidu a s pochopením. Zkuste s dítětem v klidu probrat, proč se k takové věci rozhodl, jak mu to pomáhá a co tím řeší. Ačkoli v takové situaci jistě narazíte, nenechte se odradit neochotou komunikovat. Je však důležité, aby dítě vědělo, že o problému víte a není vám to jedno.
Vaše další kroky by měly vést k pediatrovi, který má dítě na starost. Informujte ho o závažnosti problému a proberte s ním další postup. Pokud dítě nebude proti, vezměte ho s sebou. V opačném případě netlačte na pilu a požádejte lékaře, aby si ho do ordinace pozval sám a situaci s ním probral soukromě.
Pediatr by vám měl doporučit psychologickou či psychiatrickou ambulanci, podle závažnosti konkrétních důvodů sebepoškozování.
Nezapomínejte však, že ubližování je jen průvodním jevem hluboce zakořeněných potíží. Nejde tedy primárně o to zbavit dítě návyku se poškozovat, ale vyřešit jeho starosti a navrátit psychickou pohodu.
Veškeré názory a tvrzení jsou dílem autora článku. Případné citace jsou uvedeny.
