My rodiče si rádi stěžujeme, když zjistíme, kolik sladkostí dostaly děti od prarodičů, nebo jak dlouho se směly dívat na televizi. Takovými obviněními neprokazujeme spravedlivou službu roli babičky a dědečka v životech našich dětí. Protože prarodiče jsou mnohem víc než jen spolehlivé chůvy.
Důvody, které nás ujišťují, že babička s dědou jsou dobrou volbou, pokud jde o dohled nad našimi dětmi, jsou nasnadě: víme, že děti milují, většinou nás nic nestojí a koneckonců nás taky vychovali.
Prarodiče mají dobrý a důležitý vliv na vývoj svých vnoučat. Je pár věcí, které babička s dědou umějí nejlépe.
Děti se učí, jak žijí ostatní lidé
Dům prarodičů může být perfektním místem, kde dětem ukázat, že jsou v bezpečí a milované v domovech jiných lidí. Je důležité, aby děti viděly, jak fungují jiné vztahy, jaká pravidla platí v jiných domácnostech, a že i tam se mohou cítit bezpečně a pohodlně. To jim pomáhá snížit nebo předcházet separační úzkosti a také jim umožňuje být otevřenější novým věcem.
Prarodiče dělají s dětským sebevědomím divy
Prarodiče čelí zlému předsudku, že děti kazí. To je do jisté míry pravda, ale pro jejich vývoj je určitě dobré, když je babička s dědou trochu rozmazlují. Děti rychle zjistí, že se k nim prarodiče chovají výjimečně, protože jsou pro babičku a dědečka velmi zvláštní. To ale neznamená, že očekávají, že zbytek světa s nimi bude zacházet stejně jako s babičkou a dědou.
Ale když si jejich prarodiče myslí, že jsou nejlepší, může to dětem dodat sebevědomí, které potřebují, aby v sebe také věřily. Děti jsou u babičky a dědy hýčkány nejen materiálními věcmi, ale většinou i časem a spoustou lásky. Mnoho pravidel, která platí doma, tam již neplatí. Máma a táta mohou trvat na tom, aby děti spaly ve svých postelích, zatímco babička s dědou si užívají, když vnoučata spí s nimi v posteli a mazlí se.
Děti se učí od svých prarodičů
V naší hektické digitální době rodiče často nemají příležitost naučit své děti pár jednoduchých řemeslných dovedností. Mnoho rodičů už prostě neví, jak cokoli vyšít nebo opravit. Na druhou stranu prarodiče mají nejen čas svá vnoučata těmto věcem naučit, ale mají k tomu i potřebnou trpělivost. Prarodiče nemusejí spěchat z jedné schůzky na druhou, a mohou tak děti v klidu naučit, jak se peče třeba broskvový koláč.
Prarodiče předávají rodinnou historii
Děti se od svých prarodičů učí důležitou část toho, kým jsou. Prarodiče pomocí svých příběhů sdělují, jak se rodina vyvíjela. Nejenže vám mohou říct, jak vyrůstali a jak tehdy jejich rodina žila, ale většinou také vědí, jak žili jejich vlastní prarodiče. Děti se tak dozvědí o celé rodinné historii a mohou si ji propojit se svou vlastní identitou. Prarodiče pomáhají najít odpověď na důležitou otázku "Kdo jsem?"
Obě strany žijí šťastnější život
Riziko deprese je výrazně nižší u dětí, které mají blízký vztah se svými prarodiči. To platí pro dětství, ale i v dospělosti. A stejnou měrou to prospívá i prarodičům. Prarodiče a vnoučata se navzájem pozitivně ovlivňují. Úzký kontakt dává prarodičům pocit potřebnosti, zatímco děti mají v prarodičích další bezpečnostní síť. Bez ohledu na to, co se v jejich životě stane, ať už jde o stěhování, šikanu nebo, dokonce rozvod rodičů, prarodiče zůstávají stálicí v životech dětí, které bezpodmínečně milují.
Víc lásky
Pro vývoj dítěte je samozřejmě stále nejdůležitější rodičovská láska, ale další člověk, který dává dítěti bezpodmínečnou lásku, je vždy dobrá věc. Láska prarodičů k dětem bývá o něco jednodušší. Protože prarodiče od svých vnoučat nic neočekávají a žili dost dlouho a získali zkušenosti, aby věděli, že úspěch nečeká na konci rovné čáry. Vědí, že se všichni musíme čas od času potýkat s neúspěchy a klopýtnutím a že v těchto časech možná potřebujeme i extra dávku lásky – kterou babička s dědou rádi dávají.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
