Každý, kdo má děti, ví, že plakat je někdy dobré. Řekneme vám, proč byste to měli dělat častěji.
Každý měsíc se najdou dva tři, někdy čtyři nebo pět dní, kdy je toho na nás moc. Zatímco v ostatních dnech je snadné skloubit práci s dětmi, domácností a psem a vše zvládáme, v ostatních dnech se všechno hroutí jak domeček z karet.
Pak je naše nálada většinou nevyzpytatelná. Ale to samozřejmě nejde. Nějak se přece musí fungovat. A co pak pomáhá? Prostě se uvolněte a pusťte to ze sebe.
Matky, které nemají pod kontrolou své emoce, nejsou špatné matky
Ne, ne, nebojte se, nechci vám říkat, abyste na své děti křičely, rozplakaly je a pak se cítily lépe. To vůbec! Mámy vědí, že křičet na děti nám dobře rozhodně nedělá. A uprostřed toho všeho bychom neměly ztrácet ze zřetele samy sebe. Protože stejně jako milujeme své životy, své děti a některé své zaměstnání, měli bychom milovat i své duševní zdraví.
Plačte, jako by nebyl žádný zítřek
Abychom se zbavili stresu, vzteku a agrese, měli bychom mnohem častěji reagovat jako naše děti a prostě nekontrolovatelně plakat. Vážně: po dobu pěti minut brečte do polštáře a dostaňte z těla všechno špatné. Poté se budete cítit svobodní a uleví se vám. I když neexistuje žádný vědecký důkaz, že pláč „čistí duši“, po něm už všechno nevypadá tak hrozně. Jako byste mohli jednoduše použít své slzy k tomu, abyste setřeli vztek a stres do kapesníčku a zahodili ho.
I když to může v očích vašeho partnera a dětí vypadat jako nervové zhroucení, pro maminky je to jako terapie.
Mluvte otevřeněji o pocitech – zejména o svých
Navíc vám vaše děti budou rozumět. Jsou totiž mistři v nefiltrovaném vyjádření svých citů. Často je také nabádáme, aby otevřeně řekly, co je trápí, co je aktuálně zlobí nebo mrzí. Chceme, abyste se naučily třídit a chápat své pocity. A jako vždy je my rodiče podporujeme ještě více, když dáváme dobrý příklad.
V závislosti na věku dětí nemůžeme očekávat, že budou schopny pochopit, co mámu (nebo tátu) zlobí nebo co nám způsobuje stres. Pro ně jsme ztělesněním superhrdiny, který dá všechno do pořádku. V jejich představách superhrdinové zaručeně nemají žádný stres, špatnou náladu ani nervy. Pokud jim ale vysvětlíme, co v nás určité věci trápí, pak trénujeme jejich smysl pro empatii a naše duševní zdraví.
Všichni se vztekáme!
Jsou však chvíle, kdy používáme svůj hlas vůči našim dětem. Křičíme na ně a káráme je. Není to hezké a každý z nás by tomu rád zabránil – ale je to zatraceně lidské. Nikdo z nás není dokonalý. Ale je málo věcí, které se nedají napravit. Proto byste i po pořádném výbuchu vzteku měli s dětmi mluvit a omluvit. Vždyť i rodič je „jen“ člověk.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
