Říká se, že ženy jsou od přírody ty nejlepší pečovatelky. Že každá matka prostě ví, co její dítě potřebuje, a že je k tomu jaksi „naprogramovaná“. Ale co když to tak úplně není? Co když za tím vším nestojí příroda, ale něco úplně jiného?
Odjakživa nám vštěpovali, že ženy prostě "vědí", jak se starat o děti. Že je to něco přirozeného, něco, co je v nás automaticky od prvního nádechu našeho miminka. Ale pravda je možná mnohem jednodušší – a krásnější: péči se učíme tím, že s dětmi opravdu jsme.
Na začátku to neumí nikdo
Péče o dítě není něco, s čím se automaticky narodíme. Je to něco, co si budujeme den za dnem. Není důležité, jestli jsme máma, táta, nebo někdo úplně jiný. To, co vytváří pevné pouto, je čas, který spolu trávíme, a láska, kterou do toho dáváme.
Naše hlavy a srdce se mění hlavně tehdy, když jsme opravdu s dítětem. Nezáleží na tom, jestli jsme porodili, adoptovali nebo prostě přijali někoho malého do svého života. To, co nás spojuje, je každodenní blízkost – ta dělá zázraky.
Emoce nemají pohlaví
Silné city k dítěti nejsou vyhrazené jen pro matky. Každý, kdo se o dítě stará srdcem, zažívá ty nádherné, hluboké emoce – ať už je to máma, táta, babička nebo kdokoliv jiný. Láska si nevybírá podle pohlaví ani podle titulů.
Představa, že matky musí všechno hned vědět a cítit, je obrovská zátěž. Každý rodič, každá pečující osoba má právo hledat si svou cestu. A někdy je naprosto v pořádku něco nevědět nebo si na všechno teprve přijít.
Nikdo nemá v rukávu zázračný návod. Péče je umění, které se učíme – dotekem, pohledem, úsměvem i trpělivostí. A právě to dělá z každého, kdo dítě miluje, ten největší zázrak.
Naše děti nepotřebují dokonalost, potřebují nás
Možná je načase rozloučit se s mýtem, že péče o dítě musí přijít automaticky a bez chyby. Skutečná láska a blízkost se nerodí ze "správných genů" nebo "instinktu", ale z obyčejného lidského snažení. Naše děti nepotřebují ideální rodiče. Potřebují někoho, kdo je bude držet v náručí, kdo bude poslouchat jejich smích i pláč, kdo s nimi bude prostě být.
Takže jestli někdy máte pocit, že něco děláte špatně – pamatujte: největší síla je v tom, že se snažíte. A to je to, co si naše děti ponesou celý život.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
