Děti nejsou prázdné nádoby, které je třeba naplnit pravidly a očekáváními. Přicházejí na svět s vlastnostmi, které jsou vzácné a silné. Jen je často zapomeneme v ruchu každodenní výchovy ocenit. Zvídavost, kreativita, odvaha i radost ze života si zaslouží naši pozornost, ne potlačení. Co tedy děti skutečně potřebují? Pochopení, prostor a důvěru.
Děti přicházejí na svět s výjimečnou výbavou. Jsou přirozeně zvídavé, vynalézavé, odvážné a mají nakažlivou chuť do života. Jejich osobnost se teprve formuje a to, jakým způsobem s těmito vlastnostmi jako rodiče zacházíme, má obrovský vliv na to, kým se z nich v dospělosti stanou. A právě proto bychom se neměli snažit „krotit“ jejich přirozené projevy, ale naopak je rozpoznat, podpořit a rozvíjet.
Zvídavost jako motor poznání
Děti se chtějí učit. Ptají se na všechno, zkoumají, objevují, sahají, zkoušejí. A právě tato vrozená zvědavost je klíčem k učení i k rozvoji osobnosti. Místo abychom jim kladli limity ve formě neustálých zákazů a „na to nesahej“, zkusme se na chvíli zastavit a jejich zájem vnímat jako příležitost. Odpovídejme na otázky, zkoumejme svět společně a dejme jim prostor objevovat – bezpečně, ale svobodně.
Kreativita bez hranic
Dětská fantazie nemá mantinely. V jedné chvíli jsou mořskými vílami, v další astronauty. A právě v tom spočívá síla jejich kreativity. Nepotřebují drahé hračky ani přesně nalinkované aktivity. Stačí jim prostor a důvěra. Vytvořme doma prostředí, kde se bude kreslit, tvořit, vymýšlet příběhy nebo zpívat. Nemusí to být „dokonalé“. Důležitější je, že jejich tvořivost proudí, aniž by byla brzděna očekáváním nebo tlakem na výkon.
Odvaha zkoušet nové věci
Odvaha neznamená nebát se, ale nenechat se strachem zastavit. Děti se s tímto přístupem rodí: klopýtnou, ale zkusí znovu. A právě tady můžeme sehrát zásadní roli. Povzbuzujme je, když si nejsou jisté, podporujme je v tom, aby to zkusily i přes jejich obavy. Ukazujme jim, že chybování není selhání, ale součást učení. Vytvářejme bezpečný prostor, kde se nebojí zkoušet nové věci. A kde vědí, že jsou milované, ať už se výsledek povede, nebo ne.
Radost, která je nakažlivá
Je až neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí si děti dokážou užívat každodenní maličkosti. Skákání v kalužích, jízdu na kole, smích u večeře. A přesto se někdy stane, že místo radosti slyší jen připomínky, výtky nebo opravy. Místo tlumení jejich nadšení jim pomozme tu radost udržet. Povzbuzujme je, aby dělaly to, co je těší. Smějme se s nimi. A když zrovna nevíme, jak, nechme se inspirovat. Ony to umějí přirozeně.
Emoce si zaslouží prostor
Součástí zdravého vývoje je také schopnost rozpoznat, pojmenovat a zvládat své emoce. Děti by měly vědět, že je v pořádku cítit smutek, vztek nebo strach. A hlavně, že za to nebudou potrestané. Mluvme s nimi o tom, co cítí. Učme je, že každá emoce má své místo, a že i když někdy přichází těžké chvíle, nejsou v nich samy. Právě v těchto momentech se rodí emoční inteligence, která jim bude sloužit celý život.
Přijmout dítě, jaké je
Každé dítě je jedinečné. A naším úkolem jako rodičů není tuto jedinečnost „upravovat“, ale pomáhat ji rozvinout. Nechtějme z nich vychovávat ideální obraz podle vlastních představ. Místo toho je pozorujme, naslouchejme jim a podporujme je v tom, co jim jde přirozeně. Když budou cítit, že jsou přijímané přesně takové, jaké jsou, budou mít zdravé sebevědomí a odvahu růst do plného potenciálu.
Důvěra dává křídla
Rodičovství není o dokonalosti. Je o vztahu, který dítěti ukazuje: „Jsi v pořádku takové, jaké jsi. A já jsem tu pro tebe.“ Pokud budeme děti podporovat v jejich zvídavosti, tvořivosti, odvaze i radosti, dáme jim do života něco mnohem cennějšího než rady a pravidla. Dáme jim důvěru. A ta jim dá křídla.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
