Jak můžeme vést děti k tomu, aby si více vážily věcí a chovaly se s respektem? Existuje několik jednoduchých přístupů, které přinesou ve výchově velký rozdíl.
Čas od času si každý rodič položí otázku, zda své děti příliš nerozmazluje. Zvlášť když se vytrácí slůvko „děkuji“, dárky berou jako samozřejmost a chtějí stále víc. Takové chování se sice může objevit, ale není trvalé, pokud se přístup k výchově upraví.
Odměna nebo úplatek
Někdy rodiče slibují hmotné věci nebo sladkosti výměnou za určité chování. Rozdíl mezi úplatkem a odměnou spočívá hlavně v načasování a záměru. Úplatek má ovlivnit chování předem, odměna by měla přijít až jako uznání dobrého chování, a to ideálně nečekaně. Důležitější než dárky je ale to, aby se děti samy naučily prožívat radost z dosažených výsledků.
Když se děti „vychovávají“ samy
Pokud se fráze typu „když uděláš tohle, dostaneš tamto“ stanou běžnou praxí, rodiče přenechávají kontrolu nad výchovou dětem. Ty pak jednají jen kvůli slíbené odměně, ne z vnitřního přesvědčení nebo pochopení. Takový přístup může bránit tomu, aby se děti naučily trpělivosti a dělaly věci proto, že jsou součástí běžného života.
Manipulace v rukou dítěte
Časté používání odměn může vést k tomu, že se děti naučí manipulovat okolím a chovat se tak, aby dosáhly kýženého cíle, aniž by skutečně pochopily hodnotu svého jednání. Namísto rozvoje vlastní vnitřní motivace a radosti z činnosti se děti často zaměřují jen na získávání dalších výhod nebo materiálních odměn.
Tento přístup může oslabit jejich schopnost jednat zodpovědně a samostatně, protože očekávají, že každý jejich čin bude nějakým způsobem „zaplacen“. V důsledku toho může být pro ně obtížnější najít smysl v činnostech, které nejsou okamžitě odměňovány, což ovlivňuje jejich dlouhodobý rozvoj a sebevědomí.
Rodiče jako vzor
Silnější a trvalejší vliv má chování rodičů jako vzorů, protože děti se učí hlavně tím, co vidí a zažívají ve svém bezprostředním okolí. Když rodiče sami důsledně dodržují určitá pravidla a žijí podle hodnot, které chtějí předat, děti to vnímají jako normu a přirozenou součást života. Takové jednání vytváří pevný základ pro pochopení, proč jsou některé věci důležité a jaké chování je očekávané.
Ukazovat, že hodnoty a pravidla platí pro všechny bez výjimek, znamená, že rodiče nejsou jen autoritou, která něco nařizuje, ale skutečnými průvodci, kteří jsou ochotni tyto zásady sami dodržovat. To posiluje důvěru dětí a jejich respekt, protože vidí, že nejde o nespravedlivé zákazy, ale o férový a konzistentní přístup. Díky tomu si děti snáze osvojí tyto hodnoty jako součást svého vlastního přesvědčení, nikoli jen jako něco, co musí splnit, aby se vyhnuly trestu nebo získaly odměnu. Tento způsob výchovy tedy vede k hlubší a trvalejší změně v chování i postoji dětí, kterou nelze nahradit pouhými slovy nebo dočasnými pobídkami.
Jak podpořit vděčnost a vnitřní motivaci
Neodměňujte výkon materiálními věcmi. Úspěch má hodnotu sám o sobě.
Ukažte dětem, že si jich vážíte, i bez dárků. Čas strávený společně, společná hra nebo pozornost bez rozptýlení mají často větší dopad než jakákoliv věcná odměna.
Plánujte společné chvíle stejně pečlivě jako pracovní schůzky. A buďte při nich plně přítomní.
Vyhněte se větám „pokud… pak…“. Místo toho oceňte chování přímo a vysvětlete, proč ho vnímáte pozitivně.
I malé změny mohou postupně vést k tomu, že děti si budou více vážit věcí, budou samostatnější a vděčnější. Láska a porozumění nejsou příčinou rozmazlenosti. Právě naopak, v kombinaci s jasnými hranicemi jsou základem zdravého vztahu a výchovy.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
