V ideálním světě by dětství bylo obdobím bezstarostnosti. Časem, kdy si můžeme hrát, poznávat svět a spoléhat se na dospělé, kteří nás chrání a vedou. Jenže život ne vždy běží podle představ. Nemoc v rodině, rozvod rodičů, finanční nejistota nebo prostě jen přílišná očekávání ze strany dospělých, to všechno může dítě donutit převzít víc odpovědnosti, než by mělo. A někdy se stane, že dítě místo bezstarostného dětství začne příliš brzy fungovat jako dospělý.
Psychologové tento jev nazývají „syndrom uspěchaného dítěte“. A i když název zní nevinně, jeho důsledky si mnozí z nás nesou po celý život.
Když dětství znamená výkon
Dítě, které musí být „rozumné“ a spolehlivé už v útlém věku, se naučí potlačovat své potřeby, aby vyhovělo okolí. Zvykne si, že jeho hodnota závisí na tom, jak dobře vše zvládá.
Když dospěje, může mít pocit, že musí stále fungovat, být produktivní, mít věci pod kontrolou. Odpočívat, chybovat nebo jen tak být se pro něj stává téměř nepředstavitelné.
A právě tady se dětský tlak promítá do dospělého života.
Jak poznáte, že jste byli „uspěchaným dítětem“
Každý z nás si z dětství nese jiné zkušenosti, ale existují určité vzorce, které se u lidí s tímto syndromem často opakují.
Máte sklony k perfekcionismu
Touha dělat věci co nejlépe může být skvělá. Ale pokud se vaše sebevědomí odvíjí jen od výkonu, může to být vyčerpávající. Perfekcionisté si často kladou nerealistické cíle, těžko snášejí chyby a mají neustálý pocit, že by měli dělat víc. A i když dosáhnou úspěchu, radost z něj bývá krátká, v hlavě už mají další cíl, další úkol, další důkaz vlastní hodnoty.
Nedokážete odpočívat
Mnoho lidí, kteří museli být „silní“ už jako děti, má v dospělosti problém prostě nic nedělat. Jakmile si sednou, začne je hlodat vina, že ztrácejí čas. Hlava jede na plné obrátky, plánuje, řeší, organizuje. A tak místo klidu přichází napětí. Místo přítomného okamžiku myšlenky na to, co všechno je ještě potřeba stihnout.
Odpočinek přitom není slabost, ale dovednost, kterou se lze naučit.
Máte problém s kreativitou a spontánností
Děti potřebují prostor pro hru. Nejen pro zábavu, ale i z toho důvodu, aby rozvíjely představivost, odvahu zkoušet nové věci a chuť tvořit. Když je dětství příliš svázané pravidly, povinnostmi a výkonem, naučí se člověk myslet přísně logicky a držet se zaběhnutých cest. V dospělosti pak může mít problém pustit se do něčeho nového, riskovat nebo prostě jen „dělat věci jinak“. A to se může promítnout jak do práce, tak do vztahů.
Jak se vymanit
Dětství, které bylo příliš vážné, si můžeme odžít znovu, tentokrát jinak.
Zpomalte. Zkuste znovu objevovat, co vás baví, i když to „nedává smysl“. Tvořte, malujte, tančete, choďte do přírody. Učte se odpočívat bez výčitek a vědomě si dopřávejte chvíle, kdy nemusíte být nikým jiným než sami sebou.
Zkuste se znovu spojit s tím dítětem, které jste kdysi byli. S tím, které chtělo jen dýchat, hrát si a být milováno. Ne fungovat, dokazovat a plnit očekávání.
A pokud cítíte, že to sami nezvládnete, je naprosto v pořádku požádat o pomoc terapeuta. Protože i když jste museli vyrůst příliš brzy, teď už si můžete dovolit zvolnit.
Zdroj: https://www.cmhcd.cz/stopstigma/o-dusevnich-nemocech/psychologie-deti-a-mladistvych-do-18-let/psychicke-poruchy-se-zacatkem-v-detstvi-a-dospivan/, názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
