Kdy a jak zabavit dítěti dudlík? Poradíme vám

Máte noční můry z toho, že vaše dítě půjde do školy s dudlíkem v puse? Že se ho prostě nikdy nevzdá? Pak takové starosti můžete pustit z hlavy a být v klidu. Stejně jako ostatní projevy batolecího věku i závislost na dudlíku je časově omezená záležitost. Většina dětí si tímto obdobím projde a vypořádá se s ním bez větších traumatických následků.

Potřeba dudlíku u novorozenců a kojenců se připisuje sacímu instinktu, který je primární potřebou novorozence. Samozřejmě by mělo mít používání dudlíku svá pravidla, ale ta se týkají se spíše hygienické stránky věci.

Dát, nebo nedat, to je oč tu běží

Jestliže je váš potomek spokojený i bez dudlíku, v žádném případě mu ho nevnucujte! Dudlík by také neměl být prvním řešením ve chvíli, kdy miminko zapláče. Tento kousek umělé hmoty mu připomíná matčin prs a jeho sání ho dokáže uklidnit a uvolnit v něm napětí. Pomáhá dítěti překonat „krizové“ situace, např. když musí strávit krátký čas bez mámy, když je nemocné, nebo než usne. To je pak dudlík dobrou náhražkou.
Zpočátku používejte takový dudlík, který imituje bradavku, později anatomicky tvarovaný dudlík (tzv. ortodontický), který dovolí dětským zoubkům správný růst. Můžete si vybrat i materiál – silikonový, nebo latexový, podle toho, který dítku více „chutná“. Laktační poradci doporučují dát novorozenci šidítko až po šestinedělí. Někteří odborníci totiž tvrdí, že by dudlíky mohl ve výjimečných případech i narušit správnou techniku kojení.

Kdy se s ním rozloučit?

V průběhu druhého roku života batolata již začínají více rozumět pokynům rodičů a také je více chápou. Proto začněte s vysvětlováním a nenásilnou odvykací kůrou, kdy "dudání" pomalu směrujte pouze na dobu usínání.

Výhodné je také využít období začátku lezení a chůze, kdy malý cestovatel žije novými dovednostmi a objevuje svět. Dudlík nenechte přes den potomkovi na očích, zaměstnané batole si na něj často ani nevzpomene.

A jak na to?

Když už se s dudlíkem jednou rozhodnete skoncovat, v žádném případě nekupujte nový a ve svém přesvědčení vytrvejte, i kdyby to mělo stát pár srdceryvných scén (a připravte se na to, že přijdou). Několik marných odvykacích pokusů celou proceduru jen zhorší.
Když je dítko na dumlání hodně fixované a tropí scény, je vhodné zvolit postup postupného omezování. Začněte tím, že s dudlíkem nebudete chodit ven, nakonec omezte dudlík jen na postýlku a usínání. Pak jej v pravou chvíli schovejte úplně. Vždyť kolikrát se už stalo, že dudlík z ničeho nic „přestal fungovat“ nebo se záhadně „ztratil“.

Osvědčuje se spojit odevzdání dudlíků s nějakou událostí. Můžete ho odnést kamarádčinu miminku, nebo ho s Mikulášem vyměňte za dárky, které drobečkovi přinese apod. Pokud máte s pevnou vůlí i trochu fantazie, vezměte děti za jejich oblíbenými zvířátky a vysvětlete jim, že zvířátka dudlík potřebují víc než ony.

Děti si po pár dnech na dudlík ani nevzpomenou a přijmou fakt „rozbité“ či „ztracené“ cennosti jen s pár slzičkami.

Hlídejte zrádný paleček

Pokud dítěti odmítnete dát dudlík, i když o něj ustavičně žádá, ve většině případů si začne cucat palec na ruce. To může opravdu přerůst do zlozvyku, který se v pozdějším věku jen velmi těžko odnaučuje. Na rozdíl od dudlíku dětský palec nemůžete sterilizovat vařící vodou a dětské ručičky nejsou zrovna ukázkou čistoty, co si budeme povídat. Proto dobu „odstavení“ od umělého kamaráda nezkoušejte moc brzy, nejdříve od jednoho roku. Někdy si dítě zvykne rychle, někdy to trvá déle.

Nesnažte se to však vyřešit za jediný den. Potomek za celý dosavadní krátký život dudlík používal neustále a svým způsobem si k tomuto kousku gumy vytvořil vztah. Potřebuje proto čas, aby si to všechno mohl promyslet a sám "usoudil", že dudlík už opravdu nepotřebuje, protože je už „velký“.
Rafinovaných postupů je nepřeberné množství, nedoporučuji však začít s odvykáním, když je dítě nemocné, nebo je z jiných důvodů v nějakém stresu.