Kolikrát jste slyšely větu „Vypadáš unaveně“ a měla jste chuť odpovědět: „Ano, taky jsem.“ Tahle zdánlivě nevinná poznámka totiž skrývá něco hlubšího než jen zájem o náš stav. Je to odraz společenského očekávání, že žena má být vždy upravená, svěží a „prezentovatelná“. I když nemá náladu.
Zatímco muži mohou bez obav přijít do práce s kruhy pod očima nebo rozcuchanými vlasy, u žen se podobný obraz setkává s otázkami, komentáři a nevyžádanými radami. „Vypadáš nemocně“, „Mohla by sis nanést trochu barvy do tváře“, „Tohle by ti slušelo víc“. Všechno dobře míněné fráze, které nám ale nenápadně říkají, že náš vzhled je vizitkou. Nejen nás, ale i naší kompetence.
Není divu, že se tolik žen necítí dobře, když vyjde z domu bez make-upu. Ne proto, že by se samy sobě nelíbily, ale protože očekávají reakce okolí. V pracovním prostředí je to často ještě citlivější. Zatímco muži se měří úspěch podle schopností, ženě se hodnotí účes, líčení nebo oblečení.
„Nejsem placená za svůj vzhled“
Ženy ve veřejných funkcích, v médiích nebo na vedoucích pozicích to znají nejlépe. Zatímco jejich mužští kolegové bývají posuzováni podle výkonu, u nich se často rozebírá barva rtěnky, střih šatů nebo míra unaveného pohledu. Kdybychom všechny tyto poznámky sečetly, zjistily bychom, že za každým „vypadáš unaveně“ se skrývá neviditelná dávka tlaku: být neustále reprezentativní, a tedy přijatelná.
Jenže většina z nás není placená za svůj vzhled, ale za svou práci. A přesto se k dokonalosti často cítíme zavázané. Protože právě ženy, které si dovolí „nepůsobit dokonale“, bývají rychle označené za neprofesionální, neudržované nebo nezajímavé.
Krása podle vlastních pravidel
Možná je na čase vzít si právo na „odlíčené dny“ zpět. Den, kdy se rozhodnete nenalíčit, neznamená, že jste se vzdala péče o sebe. Naopak, znamená to, že si dopřáváte svobodu. Svobodu být autentická, přijmout vlastní obličej i s jeho únavou, vráskami nebo pihami.
Samozřejmě existují situace, kdy se chceme upravit – pohovor, slavnost, důležité jednání. Na tom není nic špatného. Problém začíná tehdy, když líčení a úprava nejsou volbou, ale očekáváním.
Odvaha být přirozená
Být přirozenou v kultuře, která vzhled staví na vrchol žebříčku, vyžaduje odvahu. Odvahu říct „ne“ každodenní rutině, odvahu přijmout, že někdy vypadáme unaveně, protože prostě jsme unavené. A že i tak máme právo, aby nás druzí brali vážně.
Protože krása by měla být náš projev, ne náš úkol. A možná je největším aktem sebelásky právě to, když si dovolíme ukázat takové, jaké opravdu jsme.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
