Kanadští psychologové tvrdí, že mají empirické důkazy o vztahu mezi tvarem obličeje a sexuálním chováním člověka. Ví se dlouho, že hormony v děloze ovlivňují vývoj lidské lebky a také centra sexuality v mozku. Výzkum z kanadského Ontaria to potvrzuje. A vyplývá z něj, že největší libido mají muži a ženy, kteří mají obličej širší. Pánové s hranatou tváří pak nejméně odolávají touze podvádět partnerky či partnery.
Čím kratší a širší obličej muž či žena mají, tím více na jejich tělo v děloze působil testosteron. Následkem toho mají také velké libido. Vyžadují tedy sex častěji, ale krom toho vystřídají více partnerů a muži také častěji podvádějí.
Teorie o souvislosti mezi poměrem výšky a šířky obličeje a jistými rysy osobnosti a chování není nová. Přibývá ale důkazů, které tento evoluční mechanismus vysvětlují.
Muži s širší tváří jsou vnímáni jako agresivnější, dominantnější, jako jedinci s nízkou morálkou jednající neeticky, ale jsou také přitažlivější pro ženy, které chtějí „samce“ na krátkodobý sexuální úlet.
„Dohromady tyto důkazy naznačují, že charakteristiky obličeje můžou člověku poskytnout důležité informace o motivacích jeho sexuálního chování,“ věří doktor Steven Arnocky z Nissiping University v North Bay v Ontariu.
Ten srovnal sexuální chování několika set mužů a žen s tvarem jejich obličeje.
Jsou na vině geny?
Sexuální chování a nevěra jsou předmětem zájmu vědců ostatně často. Především motivy k podvádění partnera či partnerky jim nedají spát. Jak je možné, že někdo je věrný celý život, zatímco někdo nevynechá jedinou příležitost k nevěře?
Podle australských genetiků lze svést vlastní nevěru na dědičné dispozice. Zjistili totiž, že majitelé specifických typů určitých genů jsou nevěrnější než majitelé jiných variant. U mužů je možné svalit nevěrné chování až z třiašedesáti procent právě na genetické dispozice.
U žen je vliv genů na nevěru asi čtyřicetiprocentní. Právě u nich však genetikové z University of Queensland identifikovali jediný gen, jehož určitá alela (varianta) výrazně zvyšuje nevěrné chování.
Australští vědci se ve své studii opírají o chování a genetický kód 7 300 dvojčat ve věku osmnácti až devětačtyřiceti roků. Dvojčata – jednovaječná – mají shodný genetický kód. Určité rysy chování, které vykazují oba jedinci, jsou tedy s velkou pravděpodobností dědičné. Naopak ty vlastnosti, které se u jednovaječných dvojčat liší, nejsou zřejmě podmíněny geneticky.
„Pomocí genetického modelování jsme určili, jak geny ovlivňují tyto rozdíly. Náš výzkum tak jasně dokazuje, že lidský genom ovlivňuje to, s jakou pravděpodobností se člověk dopustí sexu za zády partnera s jinou osobou,“ uvedl autor studie doktor Brendan Zietsch.
Sledujte nás na sociálních sítích:
