„To byl jen vtip.“ „Neboj, to bylo přátelské gesto.“ „Nemusíš se hned urážet.“
Kdo by to neznal? Malé věty, které mají znít neškodně, ale zanechávají pachuť. Sexismus se na pracovištích často maskuje jako humor, kamarádské gesto nebo „nevinný flirt“. Jenže vtip, který rozesměje jen jednu stranu, není vtip. Je to signál, že něco není v pořádku.
Sexismus neznamená jen přímé urážky nebo doteky, o které nikdo nestál. Může to být i tón hlasu, způsob, jakým vás někdo přeruší na poradě, nebo neustálé připomínání, že „jsi holka, tak to máš jednodušší“.
Tento druh chování vytváří prostředí, ve kterém se člověk necítí brán vážně. Ať už jde o kolegyni, která raději mlčí, než by se ozvala, nebo o muže, který se snaží zlehčit chování svého nadřízeného, protože „to tak prostě chodí“.
Jenže ne, to tak prostě chodit nemá.
Mlčet neznamená být profesionální
V mnoha firmách panuje tichá dohoda: neptej se, nepouštěj se do konfliktu, zachovej klid. Jenže profesionální přístup by měl znamenat přesně opačný postoj: umět reagovat s respektem, ale pevně.
Upozornit na nevhodné chování není výbuch emocí, ale projev sebevědomí. A není nutné být konfrontační, často stačí prosté „tohle mi není příjemné“.
Stanovit a udržet si hranice znamená, že si vážíte sami sebe.
Nemusíte být proti všem
Říct „tohle ne“ neznamená vyhlásit válku. Někdy stačí změnit dynamiku situace: přerušit nevhodný vtip, přesměrovat konverzaci, nebo se jednoduše zvednout a odejít.
Síla je i v tom, že podpoříte někoho jiného. Kolegu, kolegyni, kohokoli, kdo se zrovna necítí dost silný ozvat se sám. Solidarita je nakažlivá a často stačí jeden člověk, který řekne, že to, co se děje, není v pořádku, aby se ostatní přestali bát přidat.
Každý čin se počítá
Sexismus není něco, co vyřeší jeden odvážný status na sociálních sítích nebo firemní školení. Je to proces, každodenní rozhodnutí, jak reagujeme, co tolerujeme, co přecházíme mlčením.
Každý z nás má moc tu kulturu posouvat: malými, nenápadnými kroky. A i když se může zdát, že jeden hlas nic nezmění, právě díky těmto hlasům se mění atmosféra. Pomalu, ale jistě.
Tak co s tím?
Začněte jednoduše: poslouchejte, když se někdo pokouší svěřit vám svou zkušenost. Nezlehčujte ji, nehodnoťte. Uvědomte si, že i drobný projev respektu může mít obrovský dopad. Protože změna nezačíná peticí nebo revolucí. Začíná tím, že se naučíme mluvit, reagovat a stát jeden za druhým.
Zdroj: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11149901/, názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích: