Přiznal se vám partner či partnerka k nevěře? Odhalili jste své drahé polovičce milence či milenku a teď se chystá konfrontace? Pak se připravte, že uslyšíte fráze, jež nevěrníci moc rádi používají, aby ze sebe „smyli“ co největší část viny.
Co vlastně tyto věty znamenají a jak na ně reagovat?
„Já jsem ti nechtěl/nechtěla ublížit!“
No, ale stalo se. Nebo to snad bylo tak nějak omylem? Je naše bolest takovým vedlejším efektem? Samozřejmě, že ne. Každý soudný člověk přece ví, že podvedením svého partnera/partnerky tomu druhému zákonitě ublíží. Tak to prostě je.
Co odpovědět? Dejte partnerovi najevo, že si uvědomujete, jak moc je taková fráze prázdná. Protože muselo být jasné, že budete zranění. Není od věci nevěrníkovi/nevěrnici připomenout, že podstatou vztahu je, že budete jeden druhého chránit před tím, aby vám někdo ublížil. A v tom tedy vaše drahá polovička totálně zklamala.
„Když já už jsem v tom našem vztahu nebyl/nebyla dlouho šťastný/šťastná.“
Jinými slovy – je to tvoje chyba, že ti zahýbám. Odvrátit pozornost od sebe a snažit se svalit vinu na partnera/partnerku, to je velmi klasická taktika nevěrníků. Výmluva, která nemá valnou hodnotu.
Pokud spolu nejsou partneři šťastní, mají si sednout a snažit se přijít na to, proč tomu tak je. A především na to, jak by se tento nepříjemný stav dal změnit. Co ale vyřeší, když jeden z nich uteče raději k milence či milenci? Vůbec nic…
„Musím si to celé promyslet, dej mi čas…“
Aneb „nejsem si tak úplně jistý/jistá, jestli zůstanu s tebou, nebo začnu vztah s milenkou/milencem“. Hm, pěkně děkujeme. Takže máme sedět a čekat, jak se to celé vyvine? Jestli na nás ještě někdy přijde řada? To asi těžko.
Jakou podobu by mělo partnerství, v němž jeden ze členů vlastně netuší, zda je ještě jeho součástí? Jak činit jakákoli rozhodnutí, když je nám přisouzena pouze pasivní role a veškerou moc má v rukou nevěrník? Takhle to prostě nefunguje. Nebojte se dát najevo, co si o takovém návrhu myslíte!
„Monogamie není přirozená, jsou na to i studie…“
Skvělé. Miliony let evoluce a stejně budeme hledat příklady, respektive omluvy, pro nevěru v živočišné říši. Jistě, většina zvířecích druhů nežije celý život s jednou partnerkou (ale mezi námi, mnohé ano). Ale copak je tohle nějaký argument pro porušení věrnosti?
Pokud máte pocit, že žít monogamně není ani pro vás, fajn – oba můžete žít v otevřeném vztahu (mimochodem, na to se většina nevěrníků netváří zrovna nadšeně). V opačném případě je jasné, že máte vedle sebe někoho, kdo nevěru považuje za přirozenou součást svého života. A to není nejlepší perspektiva pro další směřování vztahu.
„Tebe jsem ale nikdy nepřestal/nepřestala milovat!“
No, není lepší důkaz lásky než udržovat milostný poměr se sousedem či kolegyní. Takhle zkrátka vztahy založené na lásce, úctě a důvěře nefungují.
Láska a podvádění nejdou dohromady, nevěra nečiní druhého z partnerů šťastným. Ubližovat někomu vědomě a zároveň mu tvrdit, jak ho milujete, to nezní moc důvěryhodně.
Sledujte nás na sociálních sítích:
