Jsou lidé, kteří pro své partnery používají něžné přezdívky, a ti, kteří je používají, ale tají to a vehementně popírají. Podle psychologů je to ale nevyhnutelné. Proč? Můžou za to matky. Když se totiž dítě narodí, to, co je láska, mu vtiskuje matka svou něhou a chováním. Jenže ona je také tou, která na něj jako první hovoří a používá zdrobněliny.
Když jako dospělí navazují lidé velmi intimní a citově hluboké vztahy s jinou osobou, automaticky začnou používat něžné zdrobněliny typu miláček, koblížek, pupíček, ušáček apod.
Návrat do minulosti
„Specifickou řeč s miminky používají matky po celém světě napříč všemi kulturami. Slouží jako způsob, jak si kojenec osvojuje základy jazyka a vyjadřuje také lásku a podporuje pouto mezi matkou a kojencem,“ vysvětluje profesor Dean Falk z Florida State University.
Jakmile se člověk zamiluje a vytvoří si něžné citové pouto k druhé osobě, vrací se vlastně do prvních měsíců života, pociťuje něco, co vnímal jako miminko v náručí své matky. Tehdy se mozek vrací k potřebě používat řeč miminek a partner – i když je to statný medvěd – je najednou medvísek, ňufáček či kuřátko.
Ale je to jen projevem dobrého mateřství a láskyplné péče, kterých se člověku dostávalo.
Univerzální láska
„Páry, které spolu takto hovoří, se noří zpět do prvotních zkušeností, když byli kojenci a zažívali první lásku, od matky,“ tvrdí profesor Falk.
Užívání zdrobnělin pro partnera i pro miminka je univerzální pro lidstvo všech kultur. Liší se jen jazykově. Tedy každý jazyk má většinou nejvíce pojmenování na to písmeno abecedy, které matky používají s miminky nejčastěji. A to vychází ze specifika jazyka a jeho výslovnosti.
Sledujte nás na sociálních sítích:
