Řekněme si to rovnou – tohle nebude úplně růžový příběh. Ale zato bude pravdivý. Protože láska, ta opravdová, je trochu složitější než čokoláda ve tvaru srdce a nekonečné zprávy s emotikony. Kolik romantiky vlastně naše láska potřebuje, aby přežila?
Představte si ten klasický rozhovor. Ona se ptá: „Chybím ti, lásko?“ A on – i kdyby právě ležel šťastně rozvalený s gamepadem v ruce a konečně měl víkend jen pro sebe – odpoví: „Jasně, zlato, moc.“ Protože to tak má být. Protože to velí kodex lásky.
Tento tichý kulturní scénář všichni známe. Láska má podle něj vypadat jako nepřetržité těšení se na druhého, neustálá blízkost a touha. Ale co když realita je jiná? Co když to, co říkáme a cítíme, jsou dvě odlišné věci? A co když je to tak v pořádku?
Romantika jako rituál, ne nutně pravda
Když jsme zamilovaní, všechno je čistá magie. Chybíme si ještě předtím, než se vůbec rozloučíme. Tělo nám zaplavují hormony, svět se zjemní, všechno je lehčí a krásnější. Jenže tahle fáze netrvá věčně – a to je dobře. Po romantickém šílenství by měla přijít zralá láska. Klidná, pevná, důvěrná.
Ale právě ten kontrast nás zneklidňuje. Nechceme se vzdát vzrušení. Nechceme odevzdat ty romantické vlny, které nám říkají, že jsme s tím pravým. A tak se někdy zamilováváme víc do toho pocitu zamilovanosti než do skutečné osoby vedle nás.
Chceme všechno – bezpečí i vášeň. A to je ten problém.
Romantické city se staly naším kompasem. Podle nich posuzujeme, jestli je náš vztah "v pořádku". Když vyprchají, cítíme paniku. Máme odejít? Je to konec?
V realitě ale žádný vztah nežije na neustálé vášni. A přesto nám v hlavě zůstávají ty filmy, písně, hotely „jen pro dva“ a reklamy na parfém, kde láska vypadá jako výbuch. Romantika se stala průmyslem – a my jsme jeho spotřebiteli.
Potřebuje láska romantiku?
Upřímně? Ne. Láska si vystačí s respektem, intimitou, bezpečím a smíchem nad večeří z mražené pizzy. Ale MY romantiku potřebujeme. Abychom věřili, že to celé má smysl. Abychom cítili, že láska není jen rutinní soužití, ale něco výjimečného. Romantika je pro nás důkazem, že to, co jsme kdysi cítili, bylo opravdové a možná se to zase vrátí.
Ale pozor: pokud na ní postavíme všechno, může se náš vztah rozpadnout ve chvíli, kdy vyprchá poslední vůně svíčky. Takže ano, dejme lásce trochu romantiky – ale nezapomínejme, že skutečná láska přežije i bez růží. Jen potřebuje trochu péče. A možná i tu mraženou pizzu ve dvou.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
