Možná žijete s partnerem pod jednou střechou, možná se společně staráte o děti a večeříte u jednoho stolu. A přesto se cítíte sama. Tento nepříjemný pocit není nic neobvyklého. Osamělost totiž není o tom, kolik lidí kolem vás je, ale jak se vedle nich cítíte.
Osamělost není jen fyzická izolace. Je to hlubší, emoční stav, který často přichází tiše a nenápadně. Můžete být obklopená lidmi – partnerem, rodinou, kolegy – a přesto cítit prázdnotu. Ticho u společné večeře, kdy si nemáte co říct, nebo pocit, že vám partner nerozumí, to vše může být známkou osamělosti ve vztahu.
A není to nic, za co byste se měla stydět. Hlubokou osamělost pociťuje více než třetina lidí – a ženy, zejména matky malých dětí, jsou mezi nimi nejčastěji.
Proč se ve vztahu cítíme samy?
Osamělost ve vztahu často přichází nenápadně. Zpočátku jste si byli s partnerem blízcí, sdíleli jste radosti i starosti a jeden druhého jste chápali téměř beze slov. Jenže jak přibývají povinnosti, stres a každodenní shon, něco se začne vytrácet. Možná už si nevzpomínáte, kdy jste si naposledy sedli jen tak – bez telefonu, bez dětí, bez rozptýlení – a vedli opravdový rozhovor. Intimita, nejen ta fyzická, ale i emoční, zůstává někde vzadu za tou hromadou úkolů a únavy.
Dalším důvodem může být, že si v sobě nosíte pocity, které s partnerem nesdílíte. Možná máte pocit, že by vám stejně nerozuměl. Tím se však mezi vámi tvoří tichá, ale hluboká propast. Když se emoce neříkají nahlas, začnou se postupně hromadit – a vy se cítíte čím dál víc sama, i když nejste sama fyzicky.
A někdy za tím může být i něco hlubšího. Možná se snažíte, aby vám partner naplnil vnitřní prázdnotu, která ale ve skutečnosti souvisí s vámi – s vaší minulostí, pochybnostmi, sebetlakem nebo starými ranami, které si nesete. Čekáte, že láska druhého vás zahojí, ale některé věci musíme nejdřív pochopit a uzdravit samy v sobě.
Rozpoznat tyto příčiny je důležité – ne proto, abyste hledala viníka, ale abyste mohla najít cestu k porozumění. Sobě, partnerovi i vztahu, který má šanci se znovu stát místem blízkosti – ne osamění.
Co s tím můžete dělat?
Možná už nějakou dobu cítíte, že se ve vztahu něco změnilo. Přestože je váš partner fyzicky přítomný, cítíte se vedle něj prázdná a osamělá. Vaše rozhovory jsou krátké, nebo mezi vámi panuje ticho, protože už nevíte, co si říct. Sdílení každodenních radostí i starostí vám připadá zbytečné, jako byste si každý žili svůj oddělený život. Intimita, včetně sexu, postupně ustoupila do pozadí, a společně strávenému času se spíš vyhýbáte. Místo toho se čím dál častěji svěřujete kamarádce – a partnerovi se spíš vyhýbáte.
Dobrou zprávou je, že osamělost ve vztahu není neřešitelná. Prvním krokem je zastavit se a přiznat si, co skutečně cítíte. Pojmenování problému není projev slabosti – právě naopak, je to odvaha vykročit směrem ke změně. Zkuste si s partnerem otevřeně promluvit, bez obviňování, s respektem a snahou porozumět i jeho pohledu. Možná i on cítí totéž, jen o tom dosud nemluvil.
Hledejte způsoby, jak se znovu propojit. Ať už společným zážitkem, dotekem, nebo jen ranní kávou, kterou si vypijete spolu. Nezapomínejte ale ani na sebe. Vaše emoční pohoda nezačíná a nekončí u partnera, zasloužíte si péči, pozornost i čas sama pro sebe. A pokud se vám i přes snahu nedaří pohnout se z místa, zvažte odbornou pomoc. Terapeut vám může pomoci najít cestu zpět k sobě a možná i k sobě navzájem.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
