Hádky a spory k životu patří. Ale zatímco někteří v nich ztrácejí nervy, jiní si i v napjaté situaci zachovají klid a důstojnost – a přesto dosáhnou svého. Jak to dělají? Jejich tajemství spočívá v několika jednoduchých návycích, které může zvládnout každý.
Hádky. Emoce stoupají, hlasitost taky, a pak najednou vyslovíme něco, co bychom nejraději vzali zpět. Ale co když existuje způsob, jak zvládat konflikty s respektem, a přitom být slyšeni a bráni vážně? Někteří lidé to opravdu umí. V čem spočívá jejich tajemství?
Hádka nemusí být válka
Na hádce jako takové není nic špatného. Může být dokonce prospěšná. Pomáhá uvolnit napětí, pojmenovat nepříjemné pocity a někdy i utužit vztah. Když se hádáme „zdravě“, učíme se vyjadřovat se, chápat druhé, odpouštět. Problém nastává, když se z hádky stane boj. Když chceme zraňovat, vyhrávat, mít poslední slovo. V takovém případě totiž často ztrácíme sami sebe. A někdy i vztahy, které jsou pro nás důležité.
Lidé, kteří zvládají konflikty s grácií, nemají žádné superschopnosti. Jen se drží několika jednoduchých návyků, které mohou zvládnout i ostatní. Jaké to jsou?
Buďte upřímní
Místo toho, abyste skrývali svůj hněv za pasivní agresi nebo předstírali, že je „vše v pohodě“, otevřeně přiznejte, co cítíte. Nehrajte divadlo, nepolykejte emoce, ale ukazujte je způsobem, který druhým umožní vám porozumět.
Opravdu naslouchejte
Nesnažte se během hádky najít okamžitě protiargument. Naopak, zastavte se a opravdu se snažte pochopit, co druhý člověk říká. Občas se zeptejte, abyste si ujasnili, co měl na mysli. Ne proto, abyste ho nachytali, ale abyste mu porozuměli. Díky tomu se hádka zpomalí a přestane být tak výbušná.
Dopřejte si čas
Když cítíte, že vás emoce přerůstají, ustupte o krok zpátky. Dejte si čas na rozmyšlenou, rozzuřený člověk málokdy mluví moudře. A pokud vám druhý člověk bude chtít porozumět, dá vám prostor. Pokud ne – i to je informace.
Neobviňujte
Neházejte vinu na druhé, ale převeďte problém na popsání svých pocitů. Převezměte odpovědnost za svoje pocity a zkušenosti. To, co prožíváte, nevzniklo ve vakuu. Každý má svůj batoh minulých zklamání, očekávání, strachů. A čím víc to dokážeme pojmenovat, tím méně musíme útočit.
Začněte tím, co funguje
Snažte se i během hádky druhému připomenout, že vám na něm záleží. Místo ledové kritiky řekněte raději: „Mám tě ráda, ale když čekám půl hodiny, je to pro mě těžké.“ Taková věta nezní jako výčitka, ale jako pozvání ke spolupráci. Druhý pak mnohem častěji zareaguje ochotně a bez obrany.
Není třeba být dokonalí. Stačí se snažit.
Všichni občas vybuchneme, říkáme věci, kterých litujeme. Důležité ale je, jak se k tomu postavíme. Můžeme se postupně učit lepší návyky, a i malá změna může přinést velký rozdíl. Možná se to nepovede hned. Ale čím častěji to zkusíme, tím lépe to půjde.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
