Proč seriál, který kdysi definoval ženskou nezávislost, skončil jako karikatura sebe samého? Pokračování kdysi ikonického seriálu o čtyřech ženách, které chtěly „všechno“ – lásku, kariéru, přátelství i skvělé boty – se chystá ke konci. Tvůrci oznámili, že třetí série bude poslední. A možná je to dobře.
Řeč je o seriálovém pokračování Sexu ve městě „And just like that…“ To, co kdysi působilo jako chytrá, ironická výpověď o životě moderní ženy, se v posledních letech proměnilo v přehlídku egocentrismu a nepřirozených dialogů. Kdysi jsme sledovaly čtyři nerozlučné přítelkyně, které hledaly smysl, autenticitu a trochu romantiky ve velkém městě. Dnes sledujeme postavy, které žijí ve světě, kde je realita jen kulisou k luxusnímu interiéru.
Tam, kde dříve zaznívaly vtipné, někdy i drsné, ale pravdivé postřehy o lásce a přátelství, dnes stojí neforemné repliky oblečené do ještě neforemnějších kostýmů. Móda se stala náhražkou osobnosti a dialogy parodií původního šarmu.
Když se autenticita promění v kontrolní seznam
Seriál se pokusil reagovat na aktuální témata – od genderové identity po rasovou diverzitu. Bohužel často způsobem, který působil spíš jako povinná položka na seznamu než jako skutečný zájem o současnost.
Postavy, které kdysi působily jako průkopnice, teď působí zmateně, unaveně a odpojeně od světa kolem. To, co mělo být generační výpovědí žen po padesátce, se proměnilo v rozpačitý pokus o to „být stále relevantní“.
Ztracená láska, ztracené charisma
A pak je tu ta romantická linie, kdysi nosná osa příběhu. Lásky, které jsme prožívaly spolu s hrdinkami, se dnes mění ve schémata, která postrádají opravdovost. Čekat pět let na muže, který „potřebuje čas“? Kdepak, to už není inspirace, to je únavná nostalgie po něčem, co dávno ztratilo šťávu.
Kdysi jsme si říkaly „Jsem jako ona!“. Dnes se spíš ptáme: Kdo tyto ženy vlastně jsou?
Co mohlo být
Přitom právě období kolem padesátky mohlo nabídnout tolik témat: přehodnocování vztahů, změny v těle i kariéře, nové začátky i bolestné konce. Místo upřímného příběhu o ženské zralosti jsme ale dostali lesk bez obsahu.
Kdyby se někdo opravdu odvážil vyprávět o tom, co znamená stárnout, ztrácet i znovu nacházet sebevědomí, mohlo to být silné, inspirativní, lidské.
„Jsem jako Carrie!“ – už neplatí
Kdysi jsme v Carrie, Mirandě, Charlotte a Samanthě viděly kousek sebe. Učily nás, že ženy mohou chtít všechno a že to není hřích. Byly chytré, drzé, vtipné. Teď jsou jen karikaturami svých mladších já.
Mnohé z nás na nich vyrostly. Smály jsme se, plakaly, snily. Ale teď je čas přiznat si, že ten příběh se vyčerpal. Že ženy dneška hledají jiné hrdinky. Takové, které mluví pravdivě o životě po čtyřicítce, o nejistotě, o síle i o obyčejné radosti z bytí.
Sbohem, bez slz
Poslední epizoda skončila v srpnu. A popravdě? Asi nikomu chybět nebude. Protože „Sex ve městě“ už dávno není o sexu ani o městě. Je o iluzích, které se rozplynuly.
Díky za všechny ty roky, kdy jsme věřily, že ženský příběh může být stejně zajímavý, chytrý a sexy jako ten mužský. Byl. A to stačí.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
