Znáte to taky? Některá setkání s kamarádkami začínají větou „Musím přece myslet taky na sebe.“ a končí tak, že řešíte jen jejich potřeby. Vaše nálada, plány nebo chuť povědět svůj názor najednou nejsou tak důležité.
V poslední době se totiž zdá, že „sebeláska“ už není jen zdravým životním postojem, ale stává se módním heslem, které někdy slouží spíš jako výmluva než jako hluboká vnitřní práce na sobě.
Sebeláska je fajn — dokud nezmizí ostatní
Zdravá sebeláska je bezpochyby důležitá. Problém nastává ve chvíli, kdy se stane jediným měřítkem našeho chování. Jakmile se někdo začne vnímat jako střed vesmíru a očekává, že se vše i všichni přizpůsobí jeho pohodlí, přestává jít o péči o sebe a začíná to připomínat obyčejný egoismus.
Stále častěji je navíc patrný trend silného zaměření na vlastní já. Nejde jen o lidi, kteří působí sebevědomě a neochvějně, ale i o ty, kteří se neustále hodnotí očima ostatních: Jsem dost dobrá? Líbím se? Obstála jsem? I tato zdánlivá nejistota se točí především kolem sebe sama. Jen v méně okaté, zato vyčerpávající podobě.
Hranice mezi sebeláskou a narcisismem
Knihkupectví i sociální sítě dnes přetékají návody, jak se „milovat bez podmínek“. Různí guruové a motivační autoři vybízejí k radikální sebeoslavě: obdivujte se, stavte se nad ty, kdo vám zrovna „nesedí“, a bez váhání se odstřihněte od všech, kteří vás prý nedostatečně podporují. Jenže ve chvíli, kdy někdo neustále zdůrazňuje, že právě on je ten nejdůležitější, bývá to spíš signál, že se jeho svět až podezřele zúžil — na jediné, přehnaně opečovávané „já“.
Když ostatní mizí
Nepříjemné to bývá hlavně v přátelstvích. Kamarádka zruší vaše společné plány, protože „teď prostě potřebuje čas pro sebe". Ta „sebeláska“ najednou zní spíš jako „přizpůsob se pouze mně“.
A co víc — lidé fixovaní na sebe často těžko snášejí kritiku. To, co někdy dřív byla normální zpětná vazba, najednou vyvolá obhajobu, urážky nebo úplné zavření se.
Konec sebereflexe? Nebo jen evoluce myšlení?
Když uvažujeme o tom, zda je narcisismus jen „zbožštění vlastní osoby“, stojí za to si uvědomit jednu věc: zdravé sebevědomí neznamená ignorovat ostatní, znamená umět s nimi žít. Sebeláska není o tom, že ostatní neexistují; je o tom, že je nezanedbáváte při péči o sebe.
A pokud vám to zní trochu jako rébus, máte vlastně pravdu! Jde o jemné balancování mezi péčí o sebe a respektem k ostatním. Někdy to nejlepší, co můžete udělat, když někdo příliš často tvrdí, že „musí myslet na sebe“, je jemně, s úsměvem a respektem připomenout, že svět neexistuje jen kolem jeho „já“.
Zdroj: https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1207/s15327752jpa5104_12, https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12410218/, názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
