Kristova léta máte dávnou za sebou, postel patří jen vám a v prázdné lednici straší osamělý jogurt. No a? Svět se nezboří. Svoboda bez závazků je plnohodnotným stavem, který společnost konečně přestala odsuzovat.
Není to tak dlouho, co se na pětatřicátníky bez dětí, vztahu, hypotéky i snubního prstenu nahlíželo s podezřením i neskrývaným pohoršením. Bylo na nich totiž „něco divného“. Dnes? Úplně normální věc. Někdo holt neměl štěstí v lásce, někomu samota prostě vyhovuje a další na svou spřízněnou duši teprve čeká, u čehož buduje kariérní posun.
Nějak bylo, nějak bude!
Období bez partnera se přestalo vnímat jako známka podivínství a začalo být chápano jako vítaný prostor pro upevnění vlastní identity i emoční stability, která nebývá v raném mládí samozřejmostí. Také uznávaný australský psycholog Christopher J. Pepping na základě své praxe tvrdí, že vysoká míra spokojenosti v tomto věku není podmíněna romantickou sférou, ale schopností rozvíjet hluboké vazby s širším okolím (1). Samostatně žijící jedinci pociťují intenzivnější osobní růst, jelikož odpadá nutnost neustálého přizpůsobování vlastních potřeb přáním někoho druhého. Absence hádek o to, co bude k večeři nebo kam se pojede na dovolenou, je pro mnohé osvobozující záležitostí.
Psychika je bez nutnosti kompromisů v kondici
Napříč světem koluje rozšířený mýtus, že osamělé dny u televize vyúsťují v pocit prázdnoty a sociální izolaci. Ve skutečnosti se ukazuje, že single lidé vykazují specifickou psychickou odolnost, kterou získali díky nutnosti spoléhat se primárně na sebe.
„Ti, kteří žijí sami, bývají společensky propojenější a paradoxně méně osamělí než jejich přátelé v nešťastných manželstvích,“ uhodila takzvaný hřebíček na hlavičku americká psycholožka Bella DePaulo (2). I ona zastává názor, že svobodní věnují více energie svým blízkým i sousedům, přičemž jim existence bez rodinných povinností umožňuje soustředění na aktivity, které přinášejí radost i pocit naplnění.
Přátelství má svou cenu
Když v životě chybí jedna centrální postava v podobě manžela či manželky, struktura sociálního fungování je zkrátka diametrálně jiná. Zatímco tradiční rodinný model sází všechno na jednu kartu, nezadaní pětatřicátníci si budují pestrou síť blízkých kontaktů, která prokazatelně zlepšuje psychickou pohodu (3). Platí tady známé pravidlo – příbuzné si člověk nevybírá, ale přátele už ano.
Štěstí bez svatebního oznámení
Je pravdou, že i navzdory všem zmiňovaným výhodám a klidu někteří občas propadají chmurným myšlenkám, že je bez partnera minou důležité životní milníky. Věda ale tasí z rukávu optimistický triumf. Poznatky jisté novozélandské studie naznačují, že single existence může být stejně uspokojivá jako dlouholeté partnerství (4). Spokojenost tedy vychází z osobních priorit a nastavení hodnotového žebříčku. Jestliže člověk netouží po každodenním vyjednávání a upřednostňuje klid pro svou práci nebo zájmy, pětatřicítka na vlně svobody pro něj představuje ideální období.
Ekonomická nezávislost má něco do sebe
Být sám v pokročilé dospělosti vyžaduje disciplínu, ale odměnou je naprostá kontrola nad osobním rozpočtem. Nikdo nekritizuje nákup drahého technického vybavení ani třetí pár tenisek v jednom měsíci. To je velké plus! Stejně jako fakt, že se osoby, které si v dospělém věku projdou delším obdobím samoty, stávají samostatnějšími a efektivněji zvládají krizové události (5). Jinými slovy – bývají prostě „vyškolení“, neboť si musejí zajistit veškeré potřeby bez cizí asistence.
Logistika všedního dne bez chaosu
Představte si ráno, kdy se vzbudíte a v celém bytě panuje hrobové ticho. Žádné spěšné hledání cizích klíčů, žádné dotazy na to, kdy se o víkendu pojede na velký nákup. Zatímco vrstevníci řeší logistiku mateřských školek, nezadaný jedinec smí investovat čas do dalšího vzdělávání nebo cestování. Tato flexibilita umožňuje provádět rychlé změny v životním směřování. Chcete se začít učit cizí jazyk nebo odjet na měsíc na hory? Jediný člověk, kterého se musíte ptát, jste vy sami. A přesně toho si mnozí skutečně cení.
Vyrovnání se s nároky okolí
Tlak na to, aby dospělý člověk zapadl do tradičních šablon, je sice stále patrný, ale jeho intenzita v moderní společnosti slábne. Populace si mnohem více uvědomuje, že pětatřicítka není konečnou stanicí, ale spíše vrcholem jedné fáze. V případě, že se člověk cítí ve své kůži dobře, není žádný reálný důvod k panice nebo k rychlému hledání náhradníka jen kvůli společenskému statusu. Sebeúcta postavená na vlastních úspěších a pevných přátelstvích je mnohem stabilnější než ta, která se odvíjí pouze od toho „někoho mít“. Štěstí má hodně různých podob a ta s jedním talířem na stole je nejen přijatelná, ale vlastně i čím dál častější.
Zdroje: (1) https://www.researchgate.net/publication/327191708_Toward_a_Psychology_of_Singlehood_An_Attachment-Theory_Perspective_on_Long-Term_Singlehood, (2) https://psycnet.apa.org/record/2005-09295-002, (3) https://link.springer.com/article/10.1007/s11482-019-09751-y, (4) https://www.researchgate.net/publication/281120587_Happily_Single_The_Link_Between_Relationship_Status_and_Well-Being_Depends_on_Avoidance_and_Approach_Social_Goals, (5) https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/01461672211049049
Sledujte nás na sociálních sítích:
