Matka na pokusy: O důstojnosti

Například já: při čištění zubů občas použiji kartáček jako mikrofon a s pusou od pěny děkuji akademii (filmové, divadelní, hudební, výtvarné, akademii věd či jakékoli jiné) za cenu. Hm. Takhle napsané to nezní zas tak nedůstojně, ale věřte mi – není to hezký pohled.

Každopádně mám pocit, že rodičovství nás tu a tam staví do situací, které mohou pro nezúčastněného pozorovatele působit poněkud nedůstojně až…bizarně. Zde je několik z nich:

1. Maminky s batolaty či kojenci dovádějí pod odborným vedením v bazénu. Jak láskyplné! Ovšem, jiným úhlem pohledu vidíme skupinu dospělých žen, které třímají v ruce dítě, s elegancí lachtanů provádějí mazurkové kroky a každá jinak, ale všechny falešně zpívají „Měla babka čtyři jabka“. V tento moment se stírají rozdíly mezi top manažerkou a pokladní z Alberta. Snad tam nejsou kamery!
2. K mateřství patří i tělo devastující těhotenská kila a jejich následné shazování. A kdo by se chtěl nosit s nadváhou? Aktivní maminky cvičí, i když jdou na procházku s kočárkem. Někdy i ve skupinkách. Je to teď hodně populární. Co na tom, že náhodný kolemjdoucí má dojem, že právě minul výjezdní zasedání osob nemocných tancem svatého Víta!
3.  Návrat do práce po mateřské dovolené bývá – zvláště pokud tato byla dlouhá – poměrně náročný. Chce to velkou dávku sebedisciplíny, abyste si zachovala profesionalitu respektive důstojnost. Občas jsem se musela hodně soustředit, abych kolegům u oběda nezačala krájet jídlo na talíři. Nicméně když nám mladý pohledný stážista v rámci jakési přednášky pouštěl ukázky světových reklam, pravidelně jsem se dojetím rozplakala u všeho, co obsahovalo jakoukoli zmínku o dětech. Příští přednášku již dopředu hlásil, aby si ta ubrečená paní raději připravila kapesník.
4. Zlatá pravidla přebalovaní mimina zní: pokadí se vždy, když pospícháte a skrz plínu obsah proteče, až když je ono i vy je oblečeno – ideálně slavnostně! Přebalování ve spěchu se však nemusí vyplatit. Vy děláte prudké pohyby, mimino vříská, mele se, vy se ho čistíte od božího dopuštění a snažíte se zachovat zdravý rozum. Pak rychle obléct, do kočáru a rychle tam, kam jste měly namířeno – třeba k dětskému lékaři. No, a pak sedíte v čekárně a intenzivně cítíte exkrementy. Čicháte k dítěti – nic. To tu smrdí jiní smradi, pomyslíte si sarkasticky. Pak si ale všimnete, že v rámci bleskového přebalování COSI ulpělo na oděvu vám. Sice to nikdo nevidí, ale všichni to cítí. Jak důstojné!
5. Svým dětem se snažíme vštěpit zásady poctivého a slušného chování. Dodržovat pravidla. Ctít autority. I já se k předávání těchto hodnost snažím přistupovat zodpovědně a důstojně. Pak ale přistihnu samu sebe, jak s vyčištěnými zuby, kolem půlnoci, stojím u špajzu a cpu se sladkostmi, které dostalo mé starší dítě. Ještěže mě nikdo nevidí!

Napsáno pro blog Matka v síti

HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.

Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.

Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.