V Cyranovi z Bergeracu zazní známé rčení „čas her a malin nezralých“, což je můj oblíbený opis a popis mladistvosti spíše než dětství. Teď jsem si na něj však vzpomněla, protože moje dcerky byly nemocné a všelijaké hry byly u nás na denním pořádku. Maliny koneckonců také, nicméně spíše přezrálé a rozmačkané dvěma páry dětských ruček, které se rvaly o poslední kousek z misky.
Říkat té starší, aby byla ohleduplná k mladší, nemohu pořád, protože by to bylo nespravedlivé. A chtít po žravém batoleti, aby se rozdělilo o poslední sousto? To je jako házet hrách na zeď!
Ale zpět od malin k hrám. Vymyslet domácí zábavu pro dvě děti různého věku je náročné a dlouhodobě nesnesitelné. Ještěže neléčená rýma trvá týden a léčená jen sedm dní. Déle bych domácí vězení nesnesla! Zatímco šestiletá slečna se již dožaduje poněkud intelektuálněji laděné zábavy, dvouletá cácora potřebuje spíše stavět a bourat. Samozřejmě nechce bořit svoje výtvory z Dupla, ale pouze a jedině domečky, které sofistikovaně ze svého
„pokročilého“ lega vytvořila její starší sestra. Výsledkem těchto konfliktů bývá dvojhlasý řev, který si žádá přísného, ale spravedlivého soudce… ehm… v tu chvíli začnu hrozit tatínkem.
Myslela jsem si, že je dobrý nápad dovolit jim malovat prstovými barvami. Jsou omyvatelné a na tmavé podlaze nenechávají žádné skvrny. Navíc vetší bude tu malou koučovat, což bude oboustranně přínosné. A já budu mít chvíli pro sebe! Ovšem to jsem netušila, že zatímco starší si spořádaně obtiskává dlaně na papír, mladší chodí potichoučku, polehoučku bytem a zanechává stopy svých paciček na bílých stěnách. Grrrr!
To mám za to, že jsem se jich chtěla zbavit. Budu tedy pěkně zodpovědně a trpělivě součástí jejich her. Ovšem to jsem netušila, že mě čeká potupa a zahanbení. Nejprve mě starší dcerka zcela suverénně porazila v pexesu. Několik kol po sobě. Uklidnila mě slovy, že mám už „starou hlavičku“. Následně jsme hrály mikádo. Batole neustále vráželo do stolu a já se maximálně snažila rozechvělou rukou manipulovat s barevnými tyčkami. V duchu jsem se musela pochválit, jak to zvládám – navzdory nervovému tiku, který po týdenním pobytu s nemocnými dětmi za katrem mám. Dcerka se však na mě však podívala přísným okem a zhodnotila mou snahu slovy: „Maminko, mohla by ses u toho hraní tvářit jako normální dospělý člověk?“
Myslím, že jim jako každý normální dospělý člověk asi brzo pořídím tablet!
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
