Jela jsem s dvouletou dcerkou autobusem. Povídaly jsme si o sanitce. Moje batole je totiž tak trochu „černá kronika“. Vyloženě si libuje v dokola omílaném příběhu člověka, který si zlomil nohu, prořízl tepnu nebo dostal infarkt, přijeli pro něj záchranáři, naložili na nosítka a huuuííí huuuííí do nemocnice.
„Hele, Rozinko, nebudeme si povídat radši o něčem jiném?“ Ranní autobus byl plný seniorů, tak i s ohledem na společnost jsem nechtěla, aby tam dítě vykřikovalo: „Pánovi se zastaví sldícko a umže.“
Dítě trvalo na svém oblíbeném tématu. Zaslechla jsem, jak starší pár komentuje naši rozpravu. Prý je hezké, když se s dětmi takhle trpělivě mluví. No, měli by slyšet moje trpělivé jednoslabičné odpovědi po celodenním vyprávění o paramedicích.
Paní za mnou pak na zastávce přišla: „Máte šikovnou holčičku a vy jste šikovná maminka.“ Celá potěšená jsem za nějakou chvíli nasedala do dalšího autobusu, dítě usnulo v kočárku, já si nasadila tmavé brýle a čučela před sebe. Naproti seděl muž, který jakoby skrze mně utrousil: „Hlavně, že máš černý brejle, krávo.“
Jářku, život je jak Facebook. Nikdy nevíš, jaký názor si vyslechneš.
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
