Někteří lidé umějí přečíst objemnou knihu i za jediný večer. Ovládají tzv. techniku rychločtení. Jenže podle kalifornských psychologů je to metoda dost k ničemu, když chce mít čtenář z literatury požitek a pamatovat si, o čem dílo vlastně je. Přitom rychločtení je dnes podporováno elektronickou korespondencí a sociálními médii.
Ovšem lidé nevěnující dost prostoru textu nevnímají skutečný obsah a význam slov a sdělení. Takže pak šíří nepřesné a mylné informace, které jejich mozek vyhodnotí vágně. Nebo si z přečetného jednoduše nic nepamatují.
„Dostupné vědecké důkazy demonstrují, že mezi rychlostí čtení a přesností porozumění existuje nepřímý vztah, tedy že čtenáři čtoucí rychleji stráví sice méně času, ale chápou obsah textu hůře. Pro lepší pochopení textu je zapotřebí pomalejšího čtení a delšího času věnovaného jeho analýze,“ tvrdí profesorka Elizabeth Schotterová z University of California v San Diegu.
Navíc většina lidí, která se chvástá rychločtením, většinou selže při praktickém textu. Když jim předloží odborníci text, aby ho přečetli rychle a vyjádřili, o čem obsah sdělení je, většinou dotyční buď čtou pomalu, nebo si nic nepamatují.
„Jediné, co má smysl, je začtení se do podstatných pasáží a přeskakování těch méně důležitých. Takové čtení může mít své místo při studiu nebo když chceme vystihnout jen podstatu textu a detaily jsou v tu chvíli zbytečné,“ tvrdí Schotterová.
Sledujte nás na sociálních sítích:
