Psychologové tvrdí, že vůle a vyšší IQ jdou ruku v ruce. A nahrávají tomu také mnohé moderní výzkumy. Ten poslední navíc dokazuje, že je to evoluční vztah, který vznikl už u našich předků. Sdílejí ho totiž s námi i naši příbuzní šimpanzi. I u nich platí, že silnou vůlí jsou častěji obdařeni jedinci, kteří jsou také inteligentnější.
Šimpanzi s nejvyšším IQ se rovněž umějí nejlépe ovládat a oddálit krátkodobé potěšení kvůli větší odměně později.
„Tento fakt, že existuje vztah mezi sebeovládáním a inteligencí u druhů mimo člověka, může dokazovat evoluční základ role, kterou vůle hraje v obecné inteligenci. Další výzkum by objasnil, zda tento vztah také existuje u jiných primátů či druhů mimo skupinu primátů,“ uvedl autor profesor Michael Beran z Georgia State University.
Jeho výzkum je prvním svého druhu, který experimentálně testoval vztah mezi obecnou inteligencí a schopností sebeovládání (vůlí) u šimpanzů.
Zranitelností k inteligenci?
U výzkumu inteligence, který se obrací i ke zvířecí říši, ještě chvíli zůstaňme. Vědci totiž nedávno prokázali, že čím odolnější jsou savci vůči predátorům, tím je jejich inteligenci horší. Například ježci a dikobrazi, na které téměř nikdo nemůže, patří mezi druhy s nejnižší inteligencí. Naopak ztráta odolného povrchu a zvýšení zranitelnosti souvisí s vyšší inteligencí.
Proč? Jednoduše druh, který nemá bodliny či extra tlustou pokožku, případně jedové žlázy na ní, musí více spoléhat na své smysly a bystrost. To nutí k rozvoji nervovou soustavu včetně mozkových center. A zřejmě i u předků člověka částečně ztráta chlupů a snížení odolnosti vůči útokům predátorů vedlo k rozvoji inteligence a myšlení.
Vyplývá to ze studie kalifornských biologů Theodora Stankowiche a Ashly Romer. Tito dva specialisté v oboru evoluční behaviorální ekologie srovnali 647 druhů savců a všímali si u nich jednak ochranného systému na povrchu těla (versus zranitelnosti) a také výše inteligence. A vyšlo najevo, že čím méně je druh zranitelný vůči predátorům a má lepší obranu (bodliny, krunýře, rohy, parohy), tím je jeho inteligence nižší. Nejníže tak skončili ježci, dikobrazi a pásovci. Nejvýše kromě člověka primáti, sloni a kytovci.
„Lépe chráněné druhy jsou méně inteligentní… Jejich ochranný povrch je stojí velkou cenu,“ míní Stankowich a Romer z California State University na Long Beach. „Ačkoli jsou druhy bez ochranných systémů na povrchu těla zranitelnější, zřejmě jsou ve výhodě zase jinak a vede to u nich k rozvoji inteligence,“ míní autoři z Kalifornie.
Sledujte nás na sociálních sítích:
