Metody asistované reprodukce jsou svým technickým provedením na celém světě prakticky stejné. V čem se ale mohou lišit, je cena, dostupnost léčby, finanční účast pojišťoven a zjednodušeně také to, co se v dané zemi smí a nesmí.
První, co se liší, je dostupnost léčby neplodnosti. Zatímco v rozvinutých zemích není umělé oplodnění (IVF) žádný problém, v zemích třetího světa chybějí finance i zdravotnická síť. Navíc jsou oproti vyspělým zemím nejčastější příčinou neplodnosti hlavně různé infekční nemoci, které způsobují neprůchodnost vejcovodů.
V Čechách si není na co stěžovat
Co se týká účasti pojišťoven, nutno říci, že jsou na tom české klientky velice dobře. České pojišťovny hradí čtyři cykly se stimulací vaječníků a odběrem vajíček a tři embryotransfery. Horní hranice věku, dokdy ještě pojišťovna hradí základní IVF, je většinou 39 let. Klientky v Izraeli jsou na tom ještě lépe, neboť tam veřejné zdravotní pojištění hradí všem izraelským ženám téměř veškeré náklady na IVF až do narození dvou dětí. V USA záleží úhrada na druhu pojistky. Často ale IVF nepokrývá. V Německu veřejné pojištění hradí 50 % nákladů. Jsou tam ale dlouhé čekací doby a mnohá omezení.
Ve Velké Británii by měly být Národní zdravotní službou hrazeny tři cykly. Ale zda bude hrazen jeden, dva, tři, či žádný, rozhoduje tzv. primary care trust příslušného regionu. Čekací doby jsou také dlouhé, a proto si mnozí zvolí léčbu na soukromých klinikách, hrazenou ovšem z vlastní kapsy. Proto mají také česká centra asistované reprodukce mnoho britských a německých klientů. Dalším důvodem je také to, že například Německo a Itálie zakazují zmrazování embryí, dárcovství vajíček nebo preimplantační diagnostiku.
Náhradní mateřství v ČR a v zahraničí
Náhradní mateřství, tedy situace, kdy dítě odnosí a porodí náhradní matka, je legální například ve Velké Británii a v některých státech USA. I v Indii je to zcela běžné. V České republice to není v podstatě povoleno, ale ani zakázáno.
Zdroj: www.zenska-neplodnost.cz
Sledujte nás na sociálních sítích:
