Občas si myslíme, že přesně víme, co právě cítíme. Jsme naštvaní, cítíme úzkost, smutek. Jenže naše emoce nás někdy klamou. Někdy se totiž nejedná o primární pocit, ale o tzv. sekundární emoci – reakci na emoci, kterou se nechceme příliš zabývat.
Někdy si myslíme, že přesně víme, co právě cítíme. Ale naše emoce nás občas klamou. Některé pocity jsou totiž „druhé v pořadí“. Sekundární emoce, které vznikají jako reakce na jiné, hlubší pocity, se kterými se nechceme příliš zabývat. Podívejme se, jak je poznat a jak se s nimi vypořádat.
Primární versus sekundární emoce
Primární emoce je ta, kterou skutečně prožíváme v dané situaci, například zranění, smutek nebo stud. Sekundární emoce se objevuje jako obranný mechanismus. Je reakcí na primární pocit, protože se s ním cítíme nepříjemně. Jinými slovy, sekundární emoce nám pomáhá zakrýt naši zranitelnost.
Dva typické pocity, které často fungují jako sekundární emoce, jsou hněv a strach.
Hněv
Hněv se objevuje velmi často, protože je snadné ho projevit. Když se cítíme zranitelní nebo smutní, může být jednodušší „vrhnout se“ na hněv než se otevřeně vypořádat se zranitelností. Problém je, že primární emoce tak zůstává neprožitá a my se často jen necháme unášet vlnou zlosti, aniž bychom pochopili, proč se cítíme tak, jak se cítíme.
Strach
Strach je zajímavý tím, že může být jak primární, tak sekundární. Můžeme se bát konkrétní situace – nadcházející schůzky nebo nebezpečí – ale často strach funguje jako štít proti jiným, nepříjemnějším pocitům. Můžeme se například cítit smutní, stydět se nebo být žárliví, a strach nás chrání před tím, abychom se cítili příliš zranitelní.
Jak se vypořádat se sekundárními emocemi
Dobrá zpráva je, že se s tím dá pracovat. Tady je pár jednoduchých tipů:
Mluvte o svých pocitech – sdílení s přáteli, rodinou nebo terapeutem může pomoci odhalit primární emoci a snížit pocit studu.
Postavte se za sebe – učte se, jak jasně vyjadřovat své hranice a názory, což snižuje úzkost spojenou se zranitelností.
Hýbejte se – pohyb pomáhá tělu i mysli, snižuje stres a umožňuje nám lépe se spojit se sebou samými. Běh, plavání, jízda na kole nebo jóga mohou udělat zázraky.
Dostatečně spěte – odpočinek je klíčový, aby mozek mohl správně regulovat emoce a vidět situace jasněji.
Zpochybňujte své pocity – když cítíte hněv nebo strach, zeptejte se sami sebe, zda není pod těmito emocemi něco jiného – například smutek nebo zranitelnost.
Sekundární emoce nejsou špatné, jen nám dávají signál, že je potřeba se zastavit a podívat se hlouběji na to, co opravdu prožíváme. Naučit se je rozpoznat nám může pomoct žít vědoměji a vyrovnaněji.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
