Když je náš vnitřní kritik příliš hlasitý

Máme ho všichni – ten malý hlas v hlavě, který nám připomíná chyby, varuje před neúspěchem a nutí nás být lepšími. V jisté míře je to zdravé: učíme se a rosteme. Pokud se ale sebekritika promění v neustálé sebetrýznění, může to mít dopad na sebevědomí i každodenní spokojenost. Jak poznáte, že byste si měli dovolit víc?

Vyhýbáte se riziku

Když se bojíte chyb víc, než toužíte po úspěchu, je pravděpodobné, že svých cílů zřejmě nedosáhnete. Od nové práce po vysněnou dovolenou: strach z nezdaru vás může brzdit.

Nevyjadřujete svůj názor

I když něco dobře znáte, raději mlčíte, abyste nevyzněla „špatně“? To může znamenat, že váš vnitřní kritik je silnější než vaše sebejistota.

Obviňujete se za všechno

Malý problém v práci nebo neshoda s kamarádkou vás okamžitě donutit ptát se: „Co jsem udělala špatně?“ Ale odpovědi nebývají tak černobílé, jak vypadají v naší hlavě.

Berete si věci příliš osobně

Nepřišla odpověď na zprávu? Znamená to hned, že jsi udělala něco špatně? Mnoho věcí s námi nesouvisí. A přesto si myslíte, že ano.

Těžko přijímáte úspěch

Radost z udělané práce nebo pochvala? Pokud vás při tom stále napadá, co mohlo být lepší, je to signál, že váš vnitřní kritik má navrch.

Nerada žádáte o pomoc

Pomoc neznamená slabost. Přesto se mnohé z nás zdráhají o ni požádat. A to často právě z obavy z hodnocení druhých.

Kritika druhých vás zasahuje víc, než by měla

Když vás negativní komentář dorazí víc, než by bylo nutné, může to znamenat, že vaše sebereflexe přerostla v příliš tvrdé hodnocení sebe sama.

Sebekritika není nepřítel. Pomáhá nám učit se a vyvarovat se chyb. Problém nastává ve chvíli, kdy se stane tlustou vrstvou, skrze kterou nevidíme své úspěchy a přirozenou hodnotu. Umět uznat své silné stránky a odpustit si drobné chyby je součástí zdravého vnitřního dialogu, který nám dává energii, nikoli ji ubírá.

Zdroj: názory autora