Když je člověku dvacet a něco, teprve pořádně zakouší, co je to být dospělý, objevuje nezávislost, prozkoumává, kam ho svět a život vlastně zavede... A občas při tom nadělá pořádných pár hloupostí. To je zcela přirozené. Ovšem některých zvyků je dobré se s blížící se třicítkou zbavit.
Tak například už není až tak „normální“, pokud po třicítce...
...nárazově, programově a silně se opíjíte.
„
Je pátek, jdeme se ožrat do němoty!“ V pětadvaceti nad vám většina lidí přimhouří oči (i když i v tomto věku jde o velmi rizikové chování), ale po třicítce už je jasné, že máte problém. A jste spíše k politování, než že by vám někdo uznale poklepal na rameno.
...zůstáváte ve vztazích, které vás ničí.
Ne vždy je snadné takový vztah poznat, ale setrvat v něm, i když víte, že bude jednou vaší „záhubou“, že v něm nejste šťastní, že vás partner/partnerka jen zneužívá, to je velká chyba, za kterou jednou zaplatíte. Čím déle budete takový vztah udržovat, tím horší následky. Je vám třicet, vezměte život konečně do svých rukou!
...nepečujete o sebe.
A je jedno, zda si po použití toalety stále nemyjete ruce, zda nepoužíváte antiperspirant/deodorant, zda si nečistíte zuby, zda nedbáte o svůj vzhled apod. I když se vám tyto věci mohou zdát povrchní (ačkoli některé jsou základními hygienickými návyky), jsou součástí našeho života a s ním spojené etikety a po třicítce by je měl mít zažité každý z nás.
...stále se kvůli hloupostem hádáte s rodiči.
Ano, vztahy s rodiči mohou být složité – a je jedno, kolik let vám je. Ale programově vyhledávat spory, hádat se kvůli maličkostem a zbytečně chodit do konfliktů, je zbytečné. Pořád jsou to vaši rodiče, kteří vás milují a snaží se k vám najít cestu, i když jste dospělí. A výrazem dospělosti je i to, že s nimi máte dobré (minimálně korektní) vztahy.
...chodíte všude pozdě.
Tento zlozvyk je docela protivný a úplně zbytečný. Jistě, občas se zdržíte v práci, uvíznete v dopravě apod., ale pokud máte pověst nedochvilného člověka, je něco špatně.
Sledujte nás na sociálních sítích:
