Modré světlo telefonu a věčné zaostřování na blízkost nám mění život v mlhavý opar. Proč nás pálí oči, když jen čteme internetové novinky ze světa a jak předejít únavě, kterou trpí devět z deseti lidí?
Lidský zrak se postupně vyvíjel miliony let k tomu, aby skenoval horizont, stopoval zvěř v dálce a občas zkontroloval, zda pod nohama neleží jedovatý had. Dnes několik hodin denně zírá na pixely ze vzdálenosti třiceti centimetrů.
Problém, který se týká skoro všech
V prostoru mezi klávesnicí a displejem telefonu jsme jako doma. Ovšem bezpečno v něm není. Je to minové území vyvolávající stav, který lékaři souhrnně označují termínem digitální únava zraku. Nejde jenom o to nepříjemné pálení, hovoříme tu o komplexní neurologické a fyziologické reakci na nepřirozenou zátěž. Podle aktuálních statistik pociťuje symptomy tohoto stavu až 90 procent lidí, kteří tráví nad displejem mobilu nebo u monitoru počítače více než tři hodiny denně (1).
Zapomínáme na základní reflex
Jedním z nejbizarnějších projevů naší digitální fascinace je fakt, že u zmíněných zařízení prostě přestáváme mrkat. Zatímco při běžném hovoru nebo procházce venku mrkneme průměrně patnáctkrát až dvacetkrát za minutu, při sledování displeje se tato frekvence snižuje na pět až sedm mrknutí (2). Výsledkem je narušení slzného filmu, který má za úkol oko promazávat a chránit. Proto máme pocit uvízlého písku pod víčky a stěžujeme si na to otravné zarudnutí.
Suchost mívá následky
Ačkoli suché oko kdekdo považuje za naprostou banalitu, s níž si rychle poradí zvlhčující kapky z lékárny, tahle svízel může vyústit v mikroskopické poškození rohovky. Ironií osudu zůstává, že čím zajímavější obsah konzumujeme, tím méně naše víčka pracují (3). Kontroly e-mailů, lustrování sociálních sítí, čtení zpráv i hraní on-line her nás tedy doslova vysušuje zevnitř.
Hrozba zvaná modré světlo
Nevnímáme ho, přesto září ostošest. Modré světlo je již delší dobu považováno za nepřítele zdraví, protože mimo jiné blokuje produkci hormonu melatoninu zodpovědného za kvalitní spánek. Odborné výzkumy neustále varují, že expozice modrému světlu ve večerních hodinách také drasticky narušuje cirkadiánní rytmy a zhoršuje regeneraci celého těla (4). Digitální únava představuje v podstatě globální spánkovou deprivaci maskovanou za technologický pokrok.
Svaly stále v pozoru
Umíte si představit, že byste několik hodin denně drželi v natažené ruce pětikilovou činku? Asi ne, viďte? Přesně tohle vlastně dělají vaše nitrooční svaly, když zaostřují na blízký předmět. Musí se kvůli ostrému obrazu na krátkou vzdálenost pořád stahovat a pracovat s maximálním nasazením, proto jsou v permanentní křeči. Pak se divíme, že když konečně vzhlédneme od počítačových tabulek a podíváme se z okna, vidíme podivný mlžný opar. Kéž by to skončilo jen u něj. Dlouhodobé přetěžování očních svalů u dětí i dospělých přispívá k rozvoji nebo zhoršení krátkozrakosti (5).
A zase to špatné držení těla!
Aby toho náhodou nebylo málo, hodně lidí tráví pracovní den v pozici připomínající zkroucený paragraf s obličejem nalepeným na monitor, jako by v něm hledali skrytý smysl života. Stačí přitom málo – srovnat si priority a „horizont“. Když nastavíte horní hranu obrazovky do úrovně očí, váš pohled bude přirozeně klouzat mírně dolů. Tato drobná změna zajistí, že víčka zakryjí větší část oční bulvy, čímž se drasticky sníží odpařování drahocenných slz (6).
Léčivé pravidlo, na které je radost pohledět
Existuje jedno pravidlo, které podle mnohých názorů zrak doslova zachraňuje. Jde v něm o dvacítky. Každých dvacet minut se na dvacet vteřin podívejte na předmět vzdálený alespoň šest metrů. Tento prostý trik umožní akomodačním svalům relaxovat a obnoví přirozenou frekvenci mrkání (7). Je pozoruhodné, jak taková maličkost bývá efektivní. Jediným problémem tu zůstává naše disciplína, protože v zápalu práce nebo internetové zábavy zapomínáme na to, co je pro nás prospěšné.
Zdraví jako oběť pixelů
Když budoucnost naráží na minulost, trpí tím hlavně naše zdraví. Technologie displejů sice pořád kráčí kupředu, přičemž nabízí stále vyšší rozlišení a věrnější barvy, jenže biologická podstata naší optické soustavy zůstává stejná jako v dávné minulosti. Tento střet ale nemusí být fatální. Prevence, hydratace a vědomé zacházení s technologiemi jsou klíčem k tomu, abychom si udrželi jasný pohled na svět v jakékoli době. Možná je na čase uznat, že náš zrak potřebuje dovolenou častěji než my sami. Příště až ucítíte ono známé pálení, zkuste místo mnutí očí prostě jen na chvíli zavřít víčka nebo se podívat na oblohu. Pro sítnici to bude skutečným požehnáním!
Zdroje: (1), (2) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23538437/, (3) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21275516/, (4), (5) https://www.aoa.org/healthy-eyes/eye-and-vision-conditions/computer-vision-syndrome, (6) https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/eyestrain/symptoms-causes/syc-20372397, (7) https://www.aao.org/eye-health/tips-prevention/computer-usage
Sledujte nás na sociálních sítích:
