Důvěra je zvláštní věc. Buduje se dlouho, ztratit ji lze během několika vteřin a žádný univerzální návod na její rozpoznání neexistuje. Přesto existují určité signály, které nám mohou napovědět, zda máme před sebou člověka, na kterého se dá spolehnout. Nejde o dokonalost ani bezchybné chování. Naopak. Často jsou to právě drobné projevy lidskosti, které o charakteru člověka prozradí nejvíc.
Každý z nás by rád věděl, komu může věřit. Jenže kdyby existoval jednoduchý test na charakter, svět by byl podstatně jednodušší místo. Nepotřebovali bychom zklamání, špatné zkušenosti ani nekonečné debaty s přáteli začínající větou: „Myslíš, že to se mnou myslel upřímně?“
Realita je samozřejmě složitější. Lidé nejsou jen dobří nebo špatní. Všichni máme své lepší i horší dny, silné stránky i slabosti. Přesto existují určité vlastnosti, které často naznačují, že máme co do činění s člověkem, který jedná férově a stojí za to mu dát šanci.
Důvěra obvykle začíná důvěrou
Možná to zní jako paradox, ale lidé, kteří důvěřují ostatním, bývají často sami důvěryhodnější. Neznamená to, že jsou naivní nebo že věří každému na první dobrou. Spíše vycházejí z předpokladu, že většina lidí nemá zlé úmysly.
Naopak člověk, který automaticky podezírá všechny kolem sebe z podvodů, manipulace nebo nekompetentnosti, často vypovídá více o svém vlastním pohledu na svět než o lidech kolem.
Samozřejmě existují výjimky. Špatné zkušenosti dokážou zamávat i s největším optimistou. Přesto platí, že lidé, kteří dokážou druhým dát určitou míru důvěry, bývají otevřenější a vyrovnanější.
Nemají potřebu vás předělávat
Znáte ten typ lidí, kteří během pěti minut zjistí, jak byste měli žít, co si máte myslet a jaké rozhodnutí byste měli udělat? Takoví lidé bývají velmi přesvědčiví. Někdy až podezřele.
Důvěryhodní lidé většinou respektují, že každý má vlastní cestu. Mohou nabídnout radu, názor nebo zkušenost, ale necítí potřebu vás tlačit do konkrétního rozhodnutí. Chápou, že jejich pohled na svět není jediný správný.
Je příjemné být v blízkosti někoho, kdo vám dá prostor udělat vlastní chyby i vlastní objevy. A ještě příjemnější je vědět, že vás za ně nebude soudit.
Oční kontakt prozradí víc než dlouhé projevy
Říká se, že oči jsou oknem do duše. Možná je to trochu otřepaná fráze, ale něco na ní bude. Lidé, kteří jednají otevřeně a nemají potřebu skrývat každou druhou myšlenku, obvykle navazují přirozený oční kontakt. Nepůsobí nervózně ani uhýbavě.
Samozřejmě ne každý, kdo se dívá do země, něco tají. Někdo je stydlivý, jiný introvertní a další právě zahlédl známého, kterému dluží peníze. Přesto bývá otevřený pohled jedním z nenápadných signálů, že se před vámi neskrývá člověk hrající složitou hru.
Často jsou obklopeni lidmi
Jedním z nejjednodušších ukazatelů charakteru je podívat se na vztahy, které člověk kolem sebe vytváří. Má dlouholeté přátele? Udržuje kontakt s rodinou? Jsou kolem něj lidé, kteří ho mají rádi a váží si ho?
Samozřejmě ani tady neexistuje stoprocentní pravidlo. Někdo může být skvělý člověk, a přesto mít malý okruh blízkých. Jiný může být středem pozornosti a zároveň noční můrou pro své okolí. Přesto platí, že dlouhodobé a zdravé vztahy obvykle nevznikají náhodou. Jsou výsledkem respektu, empatie a schopnosti myslet i na druhé.
Myslí i na svět kolem sebe
Důvěryhodní lidé často nevnímají jen vlastní pohodlí. Uvědomují si, že jejich rozhodnutí mají dopad i na okolí. Nemusí třídit odpad podle barevné škály ani vyrábět domácí zubní pastu. Důležitější je samotný princip. Snaha chovat se ohleduplně k prostředí i ostatním lidem vypovídá o schopnosti přemýšlet v širších souvislostech. A právě ohleduplnost bývá jednou z vlastností, které ve vztazích oceňujeme nejvíc.
Nebojí se přiznat chybu
Pokud někdo tvrdí, že se nikdy nemýlí, existují dvě možnosti: buď objevil tajemství dokonalosti, nebo není úplně upřímný. Důvěryhodní lidé si uvědomují, že chybovat je normální. Dokážou říct „tohle jsem nezvládl“ nebo „v tomhle jsem se spletl“, aniž by se jim zhroutil svět.
Naopak lidé, kteří za každou cenu hledají viníka všude kolem sebe, bývají náročnými partnery, kolegy i přáteli. Přiznání chyby totiž vyžaduje určitou dávku sebedůvěry a pokory. A právě tyto vlastnosti bývají základem zdravých vztahů.
Dokážou se vcítit do druhých
Empatie je jednou z těch vlastností, které nelze snadno předstírat dlouhodobě. Člověk, který se zajímá o pocity druhých, většinou nesoudí příliš rychle. Snaží se pochopit souvislosti, okolnosti a důvody, které vedly k určitému chování.
Neznamená to, že bude souhlasit se vším. Empatie není totéž, co bezmezná tolerance. Je to spíše schopnost podívat se na situaci očima někoho jiného. A právě díky tomu bývají empatičtí lidé bezpečnějším přístavem ve chvílích, kdy potřebujeme podporu nebo pochopení.
Umí být otevření
Mnoho lidí dokáže výborně naslouchat. To je skvělá vlastnost. Jenže skutečná důvěra funguje obousměrně. Lidé, kterým můžete věřit, se obvykle nebojí sdílet něco i sami o sobě. Nemusí vám během prvního setkání vyprávět celý životní příběh, ale postupně odhalují své názory, zkušenosti i slabosti. Tím dávají najevo, že vám důvěřují.
A právě to bývá jeden z nejspolehlivějších ukazatelů kvalitního vztahu. Důvěra totiž nevzniká jednostranně. Vzniká ve chvíli, kdy oba lidé postupně zjistí, že před sebou nemusí hrát žádnou roli.
Dokonalí lidé neexistují
Pokud vás tento seznam přiměl hledat ve svém okolí bezchybné jedince, máme špatnou zprávu. Takoví lidé neexistují. Naštěstí. Důvěryhodnost totiž nespočívá v dokonalosti. Většinou ji poznáme podle maličkostí – podle způsobu, jakým člověk zachází s ostatními, jak reaguje na chyby, jak mluví o lidech, kteří nejsou přítomní, nebo jak se chová ve chvíli, kdy z toho nic nemá.
A právě tehdy často zjistíme to nejdůležitější: jestli máme před sebou někoho, komu bychom svěřili nejen tajemství, ale třeba i poslední kousek dortu.
Zdroj: názory autora - celý článek
