Závist patří k emocím, o kterých se příliš nemluví. Přiznat, že někomu něco závidíme, bývá nepříjemné, a stejně rozpačitě se cítíme i ve chvíli, kdy máme pocit, že závist míří na nás. Přesto je součástí života každého člověka. Co vlastně znamená, když vám někdo závidí? A je to skutečně tak negativní pocit, jak si většina lidí myslí?
Každý člověk se někdy přistihl při myšlence: „Proč zrovna on?“ nebo „Jak to, že ona má tohle a já ne?“ Někdo závidí luxusní dovolenou, jiný vysněnou práci, harmonický vztah nebo sebevědomí, které z druhého doslova vyzařuje.
Závist známe všichni, jen si to neradi přiznáváme
Přestože je závist jednou z nejběžnějších lidských emocí, málokdo se k ní hlásí dobrovolně. Často ji považujeme za něco špatného, malicherného nebo dokonce ostudného. Ve skutečnosti ale závist nemusí vypovídat o tom, že jsme zlí nebo nepřející. Mnohdy nám pouze ukazuje, po čem sami toužíme.
Když nás úspěch druhých píchne u srdce
Znáte ten pocit, když kamarád oznámí povýšení, soused si pořídí nový dům nebo známá na sociálních sítích sdílí fotografie z exotické dovolené? Na jednu stranu jim to přejeme. Na druhou nás něco uvnitř nepříjemně zatahá za nervy. Právě v takových chvílích se objevuje závist. Ne proto, že bychom druhému nepřáli štěstí, ale protože nám jeho úspěch připomene něco, co sami nemáme.
Závist často funguje jako kompas. Ukazuje směr k věcem, které jsou pro nás důležité, i když jsme si to dosud nechtěli připustit. Možná nezávidíme sousedovi nové auto. Možná závidíme pocit svobody, který si s ním spojujeme. Možná nezávidíme kolegyni její pracovní pozici, ale uznání a respekt, kterého se jí dostává.
Proč nás těší, když nám někdo závidí?
Přiznejme si to. Existuje i druhá strana celé rovnice. Mnoho lidí potěší, když mají pocit, že jim ostatní závidí. Vnímají to jako potvrzení, že něčeho dosáhli. Že jejich úsilí přineslo výsledky, kterých si okolí všímá. Není na tom nic překvapivého. Všichni toužíme po uznání. Chceme mít pocit, že naše práce, talent nebo odhodlání mají hodnotu.
Jenže ani tady není všechno tak jednoduché. To, že vám někdo závidí, totiž nemusí nutně znamenat, že zná celý váš příběh.
Nikdo nevidí celý obrázek
Lidé většinou vidí jen to, co jim ukazujeme. Vidí úspěch, ale ne měsíce nejistoty, které mu předcházely. Vidí spokojený vztah, ale ne kompromisy a těžké rozhovory. Vidí krásný dům, ale ne starosti s hypotékou. Proto může být závist často založena na neúplném obrazu reality.
Kolikrát jsme si už řekli, že někdo žije dokonalý život, a později zjistili, že řeší problémy, o kterých jsme neměli tušení? Srovnáváme totiž vlastní zákulisí s cizí výkladní skříní. A to je hra, kterou nelze vyhrát.
Sociální sítě? Ráj pro závist.
Nikdy v historii nebylo tak snadné sledovat úspěchy ostatních jako dnes. Stačí pár minut na telefonu a máme pocit, že všichni kolem nás cestují, podnikají, sportují, vydělávají více peněz a vedou šťastnější život.
Jenže sociální sítě jsou především přehlídkou těch nejlepších okamžiků. Málokdo sdílí své neúspěchy, pochybnosti nebo obyčejné nudné pondělí. Není divu, že právě zde závist často vzniká. Když nevidíme celý příběh, snadno podlehneme dojmu, že ostatní mají všechno a my nic.
Existuje i zdravá závist
Přesto není závist automaticky škodlivá. Někdy nás může motivovat. Když vidíme někoho, kdo dosáhl cíle, po kterém sami toužíme, můžeme získat inspiraci a chuť na sobě pracovat. Rozdíl spočívá v tom, jak s tímto pocitem naložíme.
Nezdravá závist nás nutí přát si, aby druhý o svůj úspěch přišel. Zdravá závist nás naopak vede k otázce: „Co mohu udělat já, abych se přiblížil tomu, po čem toužím?“ Právě tento rozdíl rozhoduje o tom, zda nás závist bude ničit, nebo posouvat vpřed.
Kultura nepřejícnosti versus kultura inspirace
Možná jste si všimli, že v některých skupinách lidí se úspěch oslavuje. Když se někomu daří, ostatní mu fandí a chtějí se od něj učit. Jinde je situace opačná. Každý úspěch vyvolává podezření, kritiku nebo posměšky.
Prostředí, ve kterém se pohybujeme, má na náš vztah k závisti obrovský vliv. Pokud vyrůstáme mezi lidmi, kteří úspěch druhých vnímají jako inspiraci, máme větší šanci reagovat podobně. Pokud jsme naopak obklopeni závistí a nepřejícností, snadno získáme pocit, že každý úspěch je automaticky důvodem ke konfliktu.
Co dělat, když vám někdo závidí?
Nejspíš to neznamená, že jste udělali něco špatně. Ve většině případů závist vypovídá více o člověku, který ji cítí, než o tom, komu je určena. To samozřejmě neznamená, že bychom měli druhé provokovat nebo se nad ně povyšovat. Ale ani není nutné se za své úspěchy omlouvat. Pokud jste něčeho dosáhli poctivě a máte z toho radost, máte právo být na sebe hrdí.
Zároveň je dobré pamatovat na to, že každý člověk vede svůj vlastní boj, který nemusí být na první pohled vidět.
Možná nejde o závist, ale o obdiv
Někdy se obě emoce pletou. To, co na první pohled vypadá jako závist, může být ve skutečnosti obdiv. Touha být lepší, něco dokázat nebo se někam posunout. A možná právě tady se skrývá nejzdravější pohled na celou věc.
Místo otázky „Kdo komu závidí?“ si můžeme položit jinou: „Co mě na tom člověku inspiruje?“ Protože ve chvíli, kdy se závist promění v motivaci, přestává být nepříjemným pocitem. Stává se impulzem k růstu. A to je role, kterou bychom od ní možná čekali mnohem méně, než si zaslouží.
Zdroj: názory autora - celý článek
