Celý rok se těšíme na dovolenou. Představujeme si dlouhé ráno bez budíku, klid, pohodu a pocit, že konečně vypneme. Jenže realita bývá jiná. Po návratu nás čeká únava, kufr plný špinavého prádla a otázka: Jak je možné, že si potřebuji odpočinout po odpočinku? Možná jen od dovolené očekáváme něco úplně jiného, než co nám může nabídnout.
Dovolená má být lékem na stres, aspoň tak si ji většina z nás představuje. Po měsících práce, povinností, domácnosti a nekonečných seznamů úkolů konečně přijde těch vytoužených čtrnáct dní, kdy se všechno zpomalí. Jenže sotva se vrátíme domů, začínáme počítat, kolik dní zbývá do dalších prázdnin.
Co se pokazilo? Možná vůbec nic, jen jsme si ani na dovolené nedovolili skutečně odpočívat.
Dovolená není další projekt
Přiznejme si to. Mnozí z nás plánují dovolenou stejně pečlivě jako pracovní konferenci. V kolik odjezd, kde snídaně, jaká památka dopoledne, po obědě pláž, večer restaurace s nejlepšími recenzemi. A mezi tím vším ještě nezapomenout pořídit fotografie, které budou vypadat naprosto spontánně.
Výsledek? Na konci dne jsme unavení stejně jako po běžném pracovním dni. Jen máme místo notebooku opalovací krém.
Ne každý odpočívá stejně
Někdo si představuje ideální dovolenou na lehátku s knihou. Jiný potřebuje každý den ujít dvacet kilometrů. Další se těší na poznávání měst, zatímco někdo jiný chce celý týden poslouchat jen šumění moře.
Problém nastává ve chvíli, kdy jedeme na dovolenou podle představ ostatních. Protože „tam jezdí všichni“. Protože je to módní destinace. Nebo protože bychom přece měli využít každou minutu. Jenže odpočinek není soutěž. A rozhodně se neměří počtem navštívených památek.
Nepřibalte si práci do kufru
Je zvláštní, jak málo místa zabere nabíječka na telefon. A kolik pracovních starostí se přes ni dokáže přenést až na pláž. „Jen rychle zkontroluji e-maily.“ „Odpovím na jednu zprávu.“ „Vyřeším jediný telefonát.“ Jenže z jednoho telefonátu bývají tři. Z jedné zprávy dvacet. A najednou sedíte pod slunečníkem, ale hlavou jste pořád v kanceláři.
Pokud to situace dovolí, zkuste si nastavit jasné hranice. Svět se většinou nezhroutí jen proto, že na dva týdny nebudete online každých deset minut.
Nemusíte vidět všechno
Existuje zvláštní druh turistické únavy. Člověk vstává dřív než doma, aby stihl muzeum. Pak spěchá na hrad. Po obědě ještě vyhlídka. Večer místní trhy. A druhý den znovu. Po návratu domů sice vlastní stovky fotografií, ale zároveň má pocit, že potřebuje další dovolenou. Přitom není ostuda strávit celý den na jednom místě. Nebo dokonce nedělat vůbec nic. Moře nikam neuteče. Stejně jako hory. A pokud neuvidíte všechny památky, svět se bude točit dál.
Odpočinek nezačíná první den u moře
Častou chybou je, že jedeme na dovolenou na poslední chvíli. Ještě v pátek večer dokončujeme práci. V noci balíme kufry. Ráno vyrážíme. A pak se divíme, že první dva dny jen dospáváme vyčerpání. Možná stojí za to dopřát si před odjezdem trochu klidnější tempo. Nechat si čas na balení. Na poslední nákup. Na to, že nemusíme všechno stihnout za každou cenu. I cesta na dovolenou může být součástí odpočinku.
Návrat bývá stejně důležitý jako odjezd
Kolik lidí se vrací z dovolené v neděli večer, vybalí kufr a v pondělí ráno už sedí v kanceláři? Není divu, že mají pocit, jako by žádná dovolená ani nebyla. Pokud je to možné, dopřejte si alespoň jeden den doma. Vyprat prádlo, zalít květiny, projít fotografie. V klidu si zvyknout na běžný režim. Návrat pak bývá mnohem příjemnější.
Dovezte kus dovolené domů
Na dovolené děláme spoustu věcí, které nám prospívají. Jíme pomaleji, více chodíme, sedíme venku, díváme se na západ slunce, povídáme si bez spěchu. A po návratu se během jediného dne vrátíme ke starému kolotoči. Přitom nemusíme. Možná si můžeme nechat alespoň malý kousek prázdnin i doma: večeři na balkoně, večerní procházku, telefon odložený na hodinu do šuplíku, nedělní dopoledne bez plánů. Právě drobné změny bývají ty, které vydrží nejdéle.
Největší luxus není exotická destinace
Často máme pocit, že opravdový odpočinek musí být daleko. Na tropickém ostrově, v luxusním hotelu nebo alespoň několik stovek kilometrů od domova. Jenže pokud si s sebou vezeme stejný spěch, stejné starosti a stejnou potřebu všechno kontrolovat, žádná destinace to za nás nevyřeší. Odpočinek totiž nezačíná na letišti. Začíná ve chvíli, kdy si dovolíme zpomalit. Bez pocitu, že bychom měli být neustále aktivní. A možná právě to je ten nejcennější suvenýr, který si můžeme z dovolené přivézt. Ne magnetku na lednici. Ale schopnost občas nic neřešit.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
