Má vaše dítě potíže s vyjadřováním? Je to netrpělivý neposeda, který si neumí sám hrát? Zdá se vám, že je nesoustředěné a neumí se učit? Nemá kamarády a neumí se chovat v kolektivu dětí? Pokud na většinu z položených otázek odpovíte ANO, pak vězte, že vaše dítě má příznaky „televizního dítěte“.
Přijdete umořená z práce, nesete nákup, aby měla vaše domácí smečka co k večeři. Ale jen co vejdete do bytu, div se nepřizabijete o synovu tašku do školy, pes má nohy křížem, protože s ním potomek jaksi zapomněl jít ven, nádobí se nikdo ani nedotkl a dítě je rozvalené před televizí a zírá na Kriminálku Miami. V tu chvíli vás asi popadne amok, a přesto, že jste se po náročném dni domů těšila, rodinná pohoda je rázem ta tam. Najednou nevíte, co dřív, zda křičet na dítě, vyběhnout se psem nebo vybalit potraviny. A váš školák se od telky ani nehne. Jak s ním a jak ho přimět k aktivitě?
Televize je návyková
Jako děti jsme to měly se setrou podobně, jakmile jsme dorazily ze školy, rovnou jsme si sedly k televizi. A vůbec nám nevadilo sledovat argentinské telenovely, Jessicu Fletcher nebo Odpadlíka. Od „bedny“ jsme vystartovaly, až když jsme slyšely rachocení klíčů v zámku, to pak byl hotový úprk do kuchyně, kde jsme předstíraly, že jsme se „zrovna“ pustily do nádobí. Ale táta už nás měl prokouknuté a šel rovnou televizi, a když byla „ještě teplá“, měly jsme pěkný průšvih a zákaz.
Dlouhé sledování může zbrzdit mentální vývoj dítěte
Podle nejnovějších průzkumů je sledování televize u dětí škodlivé. Už ve dvou letech dokáže dítě sledovat pohádky v televizi, ale pokud to s díváním přeháníte, můžete způsobit opoždění nebo zdeformování společenského cítění. Podle odborníků by děti do dvou let neměly televizi sledovat vůbec a starší děti maximálně dvě hodiny denně. Do tohoto maxima se samozřejmě počítají veškerá média jako televize, video nebo kino.
Mimo realitu
Největším rizikem při sledování televize je pasivita a nerozpoznání skutečnosti od fikce. Pro malé děti je děj na obrazovce stejně reálný jako běžný svět kolem. Dalším jevem je to, že se snaží – jako každé mládě – napodobovat chování. A když nemají dostatek modelů, napodobují to, co vidí v televizi. Děti kolem pátého roku jsou na tom s odlišením reality a fikce už lépe, ale stejně nedokážou pochopit, že pořad (např. reklama) je zaměřen na prodej výrobku.
Další velký a zcela zásadní problém je pasivita při sledování televize. Děti jsou ve vývojovém stadiu, kdy potřebují získávat impulzy z okolního světa. Získávají podněty ze svého okolí a reagují na ně. Toto jim televize nezajistí. Televize učí děti pouze sedět a pasivně přijímat děj na obrazovce, místo toho, aby se ho aktivně účastnily. Děti, které sledují televizi často a v raném stadiu vývoje, jsou pak v dospělosti uzavřenější a těžko se jim spolupracuje při kolektivních činnostech.
Naučte děti trávit volný čas jinak
Vědci radí omezit sledování televize a více se dětem věnovat v oblasti komunikace, tvořivosti a pohybu. Je také dobré zamyslet se nad tím, co v současné společnosti nutí děti sledovat televizi v takové míře. Trávení volného času sledováním televize není výsadou jen dospělých. Podle odborníků je z hlediska duševního zdraví únosná „dávka“ patnáct hodin týdně pro dospělého člověka. Pediatři doporučují, aby děti sledovaly televizi jen hodinu či dvě denně. A jak je to dnes? Podle průzkumů prý děti stráví před televizní obrazovkou i 25 hodin týdně! Není divu, že mají malí školáci potíže s vyjadřováním, protože jen pasivně vnímají, ale aktivně nemluví. Je to jako s učením se cizího jazyka – musíte mluvit, mluvit, mluvit. Co je platné, když rozumíte anglicky napsanému textu, když se nedokážete v Londýně zeptat na ani cestu k metru.
Vybírejte pořady, na které se smějí děti dívat
Bezesporu je řada dětských vzdělávacích pořadů či pohádek pro naše děti přínosem, je ale potřeba pečlivě vybírat ty, na něž se dětem dovolíte dívat. Filmy a zpravodajství předvádějí často násilí vytržené ze souvislostí, které si – zejména mladší děti – neumějí v hlavě utřídit a odlišit realitu od fikce. Dítěti se nakonec může zdát, že násilí není ničím mimořádným a odsouzeníhodným – vždyť kolik „kladných“ hrdinů se z bezvýchodných situací prostřílí! Pak si děti postupně zvykají na utrpení a agresi a promítají ji i do svých vrstevnických vztahů.
No, ale jak to udělat, když se dítě vrátí ze školy a je samo doma a my potomka nemůžeme zkontrolovat? Podle odborníků je důležité si s dětmi povídat. Velmi osvědčená témata, která děti nesmírně baví, jsou „co dělali rodiče, když byli malí, jak se rodiče seznámili, jak to bylo dřív apod.“ Rozhovory a společné zážitky jsou totiž v tomto předškolním a školním věku tím nejcennějším, co můžete svým dětem dát.
Jděte příkladem
Není pravdou, že by televize měla být pro děti úplné tabu. Nemusíme hned vyhazovat televizor k popelnici, ale zodpovědnost musíte v tuto chvíli převzít vy. Dovolte jim sledovat jen určité pořady a do určité hodiny, pak je nekompromisně uložte do postele. Dbejte na to, aby bylo sledování televize „za odměnu“, když mají hotové úkoly, vyvenčeného psa a umyté nádobí. Důsledně dodržujte motto „nejdřív práce, potom zábava“. S trochou štěstí a trpělivosti si na to děti zvyknou a budou se tím řídit i bez vašeho drilu. Kupte si nějakou společenskou hru a vyhraďte si jeden večer v týdnu, kdy televizi vůbec nezapnete. Povídejte si, plánujte úkoly a činnosti na další týden, hrajte si. To je i podle odborníků to nejlepší, co pro vývoj vašeho potomka můžete udělat. Prostě neodkládejte své děti před televizní obrazovku!
Otec to svého času vyřešil velmi originálně. Milou, velkou televizi vzal a zavřel ji do šatní skříně. Večer, když přišli rodiče domů z práce, si telku vytáhli a zapnuli sami. Ale na nás byla ta obrovská bedna opravu těžká a samy jsme ji ze skříně nedostaly. Co si pamatuju, tento způsob úspěšně fungoval asi půl roku, televizi vrátil táta na stolek až o vánočních prázdninách na pohádky.
Sledujte nás na sociálních sítích:
