Naučte děti soucitu

V určité chvíli se každý rodič sám sebe ptá: Je to ještě v pořádku? Vytvořili jsme narcistu? Jak uděláme z malého vzteklouna empatického člověka? 

Empatie – co vůbec je? 

Stručně je empatie schopnost rozpoznat, co se děje v někom jiném. Zdravá, sociální interakce, stabilní vztahy na úrovni očí, vděčná, loajální přátelství a schopnost týmové práce fungují pouze tehdy, jednáme-li empaticky. Pokud to nedokážeme, bude to těžké. Soucit, porozumění, podpora – všechny tyto vlastnosti jsou založeny na empatii. Ale nejen to, zdravá argumentace, konstruktivní kritika a také přijímání limitů druhých jsou založeny na projevování empatie k našemu protějšku. Základ k tomu je položen již v dětství – na pískovišti, na prolézačce, při hraní ve školce. Někdy není tak snadné ustoupit, souhlasit s ostatními nebo se omluvit za neférové ​​chování (1). 

Když se narodíme, jde především o holé přežití. Ale mezi třetím a čtvrtým rokem jsou naše zrcadlové neurony dostatečně vyvinuté, abychom mohli porozumět pocitům a jednání druhých. Základní kámen je položen a nyní je čas trénovat. Bohužel i empatie se musí cvičit, dokud není pevně ukotvena (1). 

Buďte vzorem

My rodiče jsme pro naše děti nejbližšími osobami a samozřejmě vzory. Neměli bychom proto být empatičtí pouze vůči našim dětem, ale také vůči našim bližním. To znamená: zda se zajímáme o druhé, jak se vyrovnáváme s jejich starostmi a strachy, zda mluvíme o pocitech, pomáháme si a také zda se zapojujeme (2).   

Jděte na úroveň očí

Bezpodmínečná důvěra v lásku rodičů a jistota, že jsme tu pro ně s otevřenýma ušima a náručí, když mají starosti a problémy, dělá naše děti silnými. A to je obzvláště úspěšné, když mají pocit, že jsou brány vážně – a viděny. Když tedy posloucháme, co nám naše děti říkají, vnímáme je a jejich potřeby stejně jako ty naše, vyměňujeme si myšlenky bez tabu, ale samozřejmě způsobem přiměřeným jejich věku, pak vzniká úzký a hluboký vztah. Vztah, ve kterém jsou si všichni členové rodiny rovni. Začíná to velmi jednoduše jazykem, který používáme, a tím, jak něco říkáme (2).

Společný čas 

Zní to jednoduše, ale v běžném životě se to často ztrácí: aktivně spolu trávit čas. Mobil stranou, TV a notebook vypnutý. To nejen vyjadřuje uznání, ale nabízí také prostor pro výměnu názorů a diskusí. Především zájem o věci, které jsou pro dítě důležité, vytváří spojení (2). 

Učení se pocity

Vypořádat se s vlastními pocity je pro děti náročný proces učení. Hněv, smutek, stud a strach jsou emoce, se kterými se musíte nejprve naučit vypořádat. Takže to, že dítě není empatické k ostatním, neznamená, že není empatické. Ale pouze když se děti naučí rozpoznávat a ovládat své vlastní pocity, mohou být empatičtější vůči ostatním. Můžeme je v tomto procesu učení podpořit tím, že je budeme povzbuzovat, aby o pocitech mluvili a nejprve jim dali název. Dítě, které poprvé pociťuje vztek, totiž neví, co je to ten nevrlý pocit v žaludku (2). 

Napište společně deník

Rituál, který je dobrý nejen pro naše děti, ale i pro nás samotné: Každý večer si společně zapište, co bylo na dni obzvlášť skvělé. Není to jen pěkný rituál pro ukončení dne jako rodiny, ale také trénuje cit pro to pozitivní. Nemusí se jednat o nic velkého, a i když se odpovědi opakují každý den, nevadí. I vypořádání se s dobrými věcmi, které se vám ten den přihodily, směřuje náš pohled správným směrem (2).

Podpořte smysl pro komunitu

Sociálním dovednostem se nejsnáze učíme při jednání s druhými, a to jak v přátelských interakcích, tak v konfliktních situacích. Takže vše, co zažíváme v komunitách, zvyšuje náš smysl pro ostatní. Může to být kolektivní sport, koníček provozovaný ve skupině, společný projekt, něco charitativního. Pokud dítě podpoříte, například aby se zapojil do komunitních projektů, celoplošně posilujete sociální dovednosti svého potomka (2).

Rodinná rada

Empatie je vždy o rovnováze mezi vašimi vlastními potřebami a potřebami druhých a o vzájemném respektu. To můžete praktikovat i v rámci rodiny na pravidelných rodinných radách. Rodina se například může sejít a probrat konflikty, týdenní rutiny nebo přání (3).

Kontrola emocí prostřednictvím všímavosti

Víme, že city nás občas převálcují a jsme jim vydáni na milost. Takže si umíte představit, jak se cítí naše děti. Musíte se naučit, jak získat a udržet si převahu nad svými pocity. Ke zklidnění emoční bouře pomáhají zejména dechová cvičení. Nejlepší je trénovat je v uvolněných situacích, abyste je mohli vyvolat, když si hněv razí cestu. Důležité je také učit se od malička starat se o vlastní blaho a být na sebe opatrný. Naším úkolem jako rodičů je podporovat naše děti a brát je vážně (3).

Zdroj: (1) www.en.wikipedia.org/wiki/Empathy, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7808116/, (3) názor autora