Být matkou znamená nosit v sobě neustálý vnitřní běh — hlava plná úkolů, ruce plné práce a srdce plné lásky. Ale láska sama o sobě nestačí, pokud zapomenu na sebe. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že čas pro mě není sobeckost, ale nezbytnost. A že když si odpočinu, dělám tím něco i pro svou rodinu.
Kufr jen pro mě
Můj kufr je sbalený — malý, lehký a konečně jen pro mě. Čeká mě víkend v Miláně s kamarádkou. Žádné plíny, žádné nádobí, žádné starosti s jídelníčkem. Jen já, dobrá kniha a prázdné listy v poznámkovém bloku, kam si můžu psát, cokoliv budu chtít. Těším se na to, že se vyspím bez budíku a povedu rozhovory, které nikdo nepřeruší otázkou, jestli máme doma kečup.
Malé přestávky mají velkou hodnotu
Občas si takový čas vybojuji. Někdy je to jen hodina v knihkupectví, jindy procházka bez kočárku. Jsou to mé malé ostrůvky klidu. Nedávno mi psala mladší kamarádka — maminka malých dětí — že má výčitky, když si stěžuje na nedostatek času pro sebe. Znám ten pocit až příliš dobře. Ale dnes už vím, že odpočinek není slabost. Je to způsob, jak si uchovat vnitřní klid a sílu být oporou druhým.
Psychická zátěž? Skrytá, ale těžká
I když můj muž občas vaří a vždycky seká trávu, psychická zátěž zůstává většinou na mně. Myslet na to, co bude k večeři nebo o víkendu k obědu, kdy jdou děti k zubaři nebo kam si daly chrániče holení. Neustálá dostupnost, ať jsem v práci nebo doma, je vyčerpávající. A není to jen můj příběh — 75 % pečovatelské práce stále odvádějí ženy. I když pracují na plný úvazek, doma pokračují „druhou směnou“.
Týdenní plán a malý pokrok
Můj nejstarší syn nedávno navrhl týdenní plán domácích prací. Nalepil ho na kuchyňskou stěnu a rozdělil úkoly. Asi pochopil, že na jednoho dělám až moc. Přiznávám, že často dělám věci radši sama, než abych je složitě vysvětlovala. Ale uvědomila jsem si, že pokud chci změnu, musím se naučit delegovat — a hlavně nechat ostatní dělat věci po svém, bez neustálého dohledu.
Přestala jsem se omlouvat za to, že chci čas jen pro sebe. Nemusím být k dispozici 24/7, abych byla dobrou mámou. Vzdát se kontroly a důvěřovat partnerovi i dětem je krok k rovnováze. Chci, aby moje dcera viděla, že péče o sebe je normální. A aby mí synové vyrůstali s tím, že domácnost je společná zodpovědnost, ne ženská samozřejmost.
Čas na „vypnuto“
V kalendáři tento víkend svítí slovo „Vypnuto“. Balím si kufr a odjíždím s čistým svědomím. Doma to zvládnou i beze mě — a já se vrátím nabitá, klidnější a připravená být opět tou mámou, jakou chci být.
Zdroj: názory autorky
Sledujte nás na sociálních sítích:
