17.02.2015 | Děti a rodina
Jak se pozná přechod z pubertální adolescence do plné dospělosti? Většinou změnou chování vyvolanou změnami v reaktivitě mozku. Ten přestane bažit po novinkách a senzacích, poněkud se zklidní a zaměří se spíš na budování rodiny, domova a kariéry. Dnes ale tohle období dospělosti nastává v průměru až po pětadvacátém roce života. Tak tu máme novou dříve neznámou generaci dospělých dětí.
Američtí psychiatři už pro to vymysleli výraz kidults – dětspělí. A vyjadřují tím stav, kdy je tělo fyziky již plně dospělé, ale mozek stále prochází bouřlivou adolescentní touhou po novinkách a senzacích. Velká aktivita v mozkové části známé jako striatum nám však brání opustit rodiče, usadit se a začít budovat vlastní domácnost a rodinu.
„Dnes tohle nastává až po pětadvacátém roce. Vyhledávání pozdvižení, které znamená také pátrání po informacích a novinkách, je zřejmé u různých druhů a také v lidské společnosti,“ tvrdí profesorka Beatriz Lunová z Pittsburské univerzity.
Podle ní však odložená dospělost nemusí znamenat nutně něco špatného.
„Existují dva způsoby, jak se na to podívat. Osobně jsem velmi pozitivní člověk, ráda bych o tom přemýšlela tak, že čím déle zrajete, tím lépe. Myslím, že když podmínky z prostředí začnou vyžadovat, abyste se stali zodpovědným dospělým, když máte hodně povinností, které musíte zastat, tak mozek dostane signál, aby přestal být svým způsobem tak pružný, protože je potřeba být stabilní a zodpovědný… Dopřát si svobodný čas pro hry o něco déle může být pro život dobré,“ dodává profesorka Lunová.
Sledujte nás na sociálních sítích:
