Diskuse na téma Chat s poradkyní na lásku a vztahy Mgr. Evou Ráčkovou (26.8.)

já jsem vdaná už dlouho a řídím se radou své babičky-moudrá to žena....KDYŽ SI POŘÍDÍŠ PSA A PŘIVÁŽEŠ HO K BOUDĚ, POJDE ZA DVA TŘI ROKY, KDYŽ MU DÁŠ VOLNOST, VYDRŽÍ S TEBOU DO SMRTI... proto nepátrám a případné partnerovy úlety neřeším...zkus to-buď to vyjde nebo ne...tohle ničím neovlivníš....a mezi náma, každý si přece zaslouží druhou, i třetí šanci.....i když to bolí....mě to taky bolelo, čas ránu zahojí...

Jano, můj názor je ten, že váš partner je slaboch. Pokud vám lže hned na začátku vztahu jen proto, že nedokáže ukončit ten předchozí, těžko své chování později změní.... Tohle není totéž, jako když zjistíte něvěru v dlouholetém vztahu. Já bych šla od toho, ale je na vás, jak to vyřešíte. Jen si dejte pozor, ať neuvíznete v síti vlastních iluzí...

A víte, že nedozvíte? Klidně si o užívejte, nakonec stejně vždycky každý dostane to, co si zaslouží - tedy i váš muž, jen si dejte pozor, ať po pobytu v ráji nepříjde očistec a pak peklo.... Buďte prostě opatrná, ono to časem vyprchá a vy zjistíte, co je pro vás důležitější....

Moniko, jak vypadá váš vztah s vačím vlastním otcem?

Dobrý den, můj vztah s otcem je problematický, je alkoholik a rodiče se rozvedli v mých 6ti letech. Neviděla jsem ho víc než 10 let.

Omlouvám se, ale při mých počítačových schopnostech mi chvíli trvalo se přihlásit....:-O Milá Kery, bude to tak dlouho bolet, jak dlouho vy budete chtít...... je to přece ve vaší hlavě a do ní vám nikdo nevleze, aby to mohl vyhnat. V jedné odpovědi jsem popsala jak je to s odpuštěním a získáním důvěry. Věřit nemůžete v podstatě nikomu, ani sama sobě. Důvěru musíte budovat a musíte jí dát šanci..Váš muž se "snaží dost dlouho". Otpčte si to: jak vy byste se cítila v jeho situaci? Jinak vám doporučuji terapii. S tímhle si sama asi neporadíte a má to jistěkořeny hloub než k manželůově nevěře.

Na terapie chodím, začala jsem, ale nevěřím že to někdy přestane bolet. Nejde o to, že bych mu nevěřila, ale že spal s jinou ženou...

A co vám na tom vadí?

Porušení naší intimity, nějak jsem věřila, že ji budeme sdílet jen spolu. Vědomí, že se miloval s jinou ženou a že ji miloval... Když si představím, že bych to udělala já, tak bych to nedokázala, protože bych ho v mých očích ponížila, takže když to otočím ponížil on mě.

Mohu tu otázku ještě formulovat jinak: co je na tom pro Vás to nejhorší?

Ne, vy to "neotáčíte". Vy to vidíte pouze ze svého hlediska, navíc já se ptala, jak vy byste se cítila, kdybyste se snažila doma dokázat rok a půl, že chcete být právě tam a právě s ním a přitom cítila jeho nedůvěru...Tohle, co vás trápí, to je něco podobného, jako když jedináček dostane sourozence a po čase mu musí půjčit svoje hračky...víte, váš partner není váš majetek, on má svobodnou vůli stejně tak jako vy. Nejspíš jen "uklouzl" - vzpomeňte si, co ve vaší rodině právě v té době probíhalo, jaká tam byla atmosfera, a tu ženu nemiloval určitě natolik, aby váš opustil. Tohle se prostě stává. A prosím něříkejte, že tohle vy byste nemohla, mám spoustu klientek, které po překonání manželovy nevěry, samy navázaly milenecký vztah..snad aby si to i ony zkusily z té druhé strany..a některé i až teprve PAK svého muže pochopily.... Nechtějte to absolvovat.... Mohu se zeptat, na jakopu terapii chodíte?

Kdy se jeho chování změnilo...a co si mám představit pod pojmem nevěnuje se mi?

NO JE TO ASI TAK 8MES.TED SPISE NEMA ZAJEM.HODNE JSME SPOLU KOMUNIKOVALI TED VUBEC,NECHCE SEMNOU ZA KULTULTUROU...ZA HRAT KULECNIK SIPKY JAKO DRIV VZDY NEKOHO MUSI VZIT SEBOU JO KDYZ JINY ZAVOLA JDE HNED KDYBY CHTELA JA NEKAM NECHCE SE MU......

Nu, tak tam se asi opravdu bude něco dít...co vám říká vaše intuice? apokud jste přesvědčená, že je vám nevěrný a chystáte se pátrat, jste si jistá, že ustojíte cokoliv, co zjistíte?

TO JE PRAVE TA OTAZKA'???JA JSEM ZARLIVA NESNASIM NEVERU......NEVIM CO BY UDELALA JAK BY REAGOVALA ALE URCITE VIM,ZE TOHLE NENI PRO ODPUSTENI CLOVEK CO UDELA JEDNOU UDELA VICEKRAT......NEBO SE MILIM

Sasi, jednou nejspíš zjistíte, jak MOC se mýlíte..... A tohle je asi pro vás ta pravá příležitost, jak to zjistit co nejdřív. Já vám přeji hodně sil, aby vás to moc neskolilo. Víte, nikdy se nic neděje jen tak. Všechno má svůj důvod a vše, co se nám děje, děje se proto, abychom se mohli zbavit nějaké iluze, abychom se něco mohli naučit. A to hlavní, co se máme naučit je ODPOUŠTĚT a BEZPODMÍNEČNĚ MILOVAT. To že někoho bezpodminečně miluju neznamená, že s ním musím za každých okolností zůstat, to ani náhodou, jsem svobodný člověk a mohu si dělat, co chci. Ale VŽDY to znamená, že mu nemám vlastně CO odpouštět, ať udělá, co udělá. On je totiž také svobodný člověk. Pokud si jeho činy vztáhnmu na sebe a trápím se jimi, je to MŮJ problém, nikoliv jeho, protože já to dělat nemusím. Takže ještě jednou hodně štěstí.

MILA EVICKO DELUJI ZA ODPOVED URCITE JSI ME ASPON TROCHU POMOHLA A OTEVRELA OCI JESTE JEDNOU DEKUJI SASI

Nu, kdyby něco, je u můj mail. Hezký večer.

Ajko, proč házíte všechny muže do jednoho pytle? Váš přítel se odmlčel ještěkdyž byl ve vězení nebo po propuštění? Udělala jste něco proto, abyste zjistila, co se děje? A jaká vztah máte se svým otcem?

Evo, tohle je těžké, pokud s vámi partner odmítá komunikovat.... je docela možné, že má nějaké mužské problémy, muži o tom se svými partnerkami nerady mluví.... Přemýšlejte o tom, co VŠECHNO se po porodu změnilo a také, jakou reakci měl on, když byl přítomný porodu, jak se pak bezprostředně potom choval.

Je pravda, že po porodu byl partner v šoku ale to je silné slovo.Docela jsem se u porodu trápila a i mě 2krát nastřihávali poté zašívali a dalo by se říct že u všeho byl.Rodil semnou 12 hod. Syna naopak miluje od malinka ho koupe má k němu silný vztah. Po porodu se semnou miloval až po 3 měs. co jsem ho ujistila že mám dole vše v pořádku a že to hrozně moc chci, bál se toho......Je pravda že mi i má gynekoložka říkala, že někdy je to spíš na škodu když je partner u porodu asi to bude i náš případ. I otomhle jsem se s ním bavila, jen na to řekl, že by to nebyl pro žádného pěkný zážitek.Já s ním mluvím pořád ovšem ale je to jako kdybych házela hrách na zeď. Komunikace to mu chybí nevím jak ho přimět aby semnou sdílel to co se mu honí v hlavě.

Pravděpodobně u něho při porodu vznikl nějaký blok, možná pocit viny, že za to, co prožíváte, může...kdo ví. Může mít PODVĚDOMÍ strach z dalšího otěhotnění a tím opakování celého toho martyria..... Já bych mu zkusila napsat dopis, od srdce a otevřeně, řekla bych mu, jak mi chybí a poprosila ho, ať to řeší s nějakým odborníkem, že naprosto chápu, že mne do toho nechce zatahovat. Napsala bych mu, co k němu cítím a že počkám, až se s tím popere sým. A to bych dodržela. Zkuste se ještě poradit s nějakým sexuologem. Tohle opravdu není těžké řešit, stačí se vrátit zpět do té situace vymazat stávající a "nainstalovat jiný program" Mozek funguje stejně jako počítač. Nebojte, to bude dobré.

Tak to nevím Květo...spíš si myslím, že ho to nepřejde, vždyť se má jak paša - čekají na něj dvě ženy. Být vámi, začnu si pomalu zařizovat život bez něj - najdu si své vloastní přátele, svoje aktivity, koupím si něco hjezkého na sebe, obnovím stará přátelství...prostě přestanu se na něj upínat. A to až tak, aby si uvědomil, že není centrem mého světa. Pokud se takhle zařídíte, bude on na to muset zareagovat, Pak uvidíte, jak vysoko si cení své vlastní rodiny. On vás má na hřebíčku, tak z něj rychle seskočte a dějte mu výchovnou lekci :-)

výchovnou lekcí myslíte najít si také někoho? A žít jen ,, vedle,, sebe? děkuji za odpověď

Ne, tak to vůbec nemyslím. Myslím to spíš tak, že se začnete věnovat víc sama sobě. Přestanete upozadovat svoje vlastní zájmy a koníčky. Nebudete pořád jen stát u sporáku a smýřit domácnost, ale přenecháte některé povinosti manželovi, nebuidete s ním o tom diskutovat, prostě to uděláte. Nevím, jak velké jsou vaše dcery, ale i smalými dětmio je možné podnikat výlety, chodit do mateřského centra a s kamarádkami do cukrárny. Doma nechte lísteček: ,ilíčku, až příjdeš z práce, prosím vyluxuj a zalej kytky. Tečka. Takovouhle lekci jsem měla na mysli. Váš muž vás evidentně pojal jako součást domácího inventáře, to je ovšem omyl, ze kterého ho můžete vyvést jen vy sama. Pokud to nedokážete, nikdo vám nepomůže a budete se trápit dokud on nepříjde o potenci ;*( Je to prostě na vás. Tady můžete získat podporu, ale udělat to musíte sama. Tak hodně štěstí.

Máte teď na mysli vaše dětství? Rodinní vztahy? Nu, mioje zkušenost mi říká, že pokud tomui tak je, jsme na partnera připraveny - většinou ten první, který pak příjde, může být ještě jen takový "zkušební balon", který má ověřit, že skutečně už víme, co chceme :o) Moniko, nebuďte zoufalý, jste úspěšná žena a plně vyzařujete energii, která vás právě ovládá - může to být i smutek, který cítíte, nebo ono: nepřibližuj se, stačím si sama, které ještě můžete mít v podvědomí. Zkuste rodinné konstalace a uvidíte, jak na tom jste. Zy jsou silně prožitkové a "švindlovat" se na nich nedá, mluvím z vlastní zkušenosti :-D

Marto, promiňte přehlédla jsem to. Nu, odpovědět si ale musíte sama - čekat, to znamená i několik let života a výsledek je nejistý... Odejít a skončit to, to je asi to, co teď udělat nechcete. Víte, zůstávat v kalamitním vztahů kvůli dětem.... nu, já mít tu moc, tak každého takového a každou takovou okamžitě přivážu k židli, když dělám terapii s lidmi, kteří jako děti vyrůstaly v těhle vztazích a nepustím je dokud ji neskončím. Viděli by na vlastní oči, co to s lidmi i po desetiletích dělá, jakou jim to dělá paseku v životě...Nu, ale je zbytečné to říkat vám, to by měl spíš slyšet váš partner. Já vám nemohu radit, jen vám mohu říci, co bych udělala já - zůstala bych jenm v tom případě, že bych byla smířená s tím, že už navždy budu jen ta druhá.... jste s tím smířená?

Ajjko, neměli jste společné přítele? Není nikdo, kdo by vám mohl pomoci? Nu a proč hledáte právě jeho, pokud se odmlčel, možná je to o tom, že vím nechce jako "kriminálník" na oči...kdo ví, co se stalo. Třeba je to o tom, že prostě máte jít dál, je to o tom, abyste se mužům naučila věřit a zárověň se naučila být samostatná, o tom, aby vás každé zklamání nepoložilo. Zklamání je stejně jen výsledkem našich nereálných očekávání.... Co? Přemýšlela jste o tom někdy?

Miniko, nenechte se natlačit do situace, že se za každou cenu musíte vdát a mít dítě ted hned, ber kde ber. Poslouchejte svoji intuici, vyčistěte si mysl od příkazů a onoho: takhle to musí být a prostě jen pracujte na tom, abyste si rozsvítila to svoje vnitřní světýlko, usmívejte se :-) Jakmile vám intuice řekne, že to ještě není ono, poslechněte ji, nenechte se zvlálcovat rozumem. Když já osobně lkala, že moje téměř třicetiletá dcera ještě nemá partnera, primař jedné porodnice mi vynadal a prohlásil, že houby vím o tom, jak taková čtyřicetiletá maminka omládne a svítí *1* Dnes mám dvě úžasná vnoučata a skvělého zetě. Klííídek :-D

Vendi, to, čemu věnujete svou pozornost, svou energii, to vás vždy nějakým způsobem ovlivní. Pokud vy pořád přemýšlíte nad tím, co BYLO, žijete v minulosti a PŘÍTOMNOST vám uniká..... Třeba jste si ani nevšimla, že váš partner vám projevuje lásku a stará se o vás. A nebo naopak, že se vlastně pořád chová stejně. Z toho plyne co? Nu každá holka chytrá řekne: ne on, ale JÁ se musím změnit. A je to tak. Druhého člověka nezměníte, ale sebe ano. Tím, jak změníte sebe, vaše okolí se také musí proměnit, protože jinak už vám nebude "stačit". To je stejné, jako když se mužstvo fotbalistů bude flákat a nebude trénovat. Pak se do toho jeden zažere a nasadí vysokou laťku. Jak to asi dopadně? Nu, buď ostatní zaberou taky, aby mu stačili a nebo on prostě najde jiné mužstvo, které je úspěšnější, Jasný jak facka :o) Takže vyhrabte se z minulosti a šupity dupity do přítomnosti. A koukejte se dobře kolem sebe, co to udělá :o)

Moni, jak jste na tom se svou sebeúctou? Máte se ráda? Myslím OPRAVDOVĚ, z celého srdce, vážíe si sama sebe? Pro to, jaká jste, co umíte, co jste dokázala? Berete se i s tím, co se vám na sobě nelíbí?

to je dobra otazka ... kdyz si nekdo ziska mou duveru - prepinam na rezim - jak udelat stastnym partnera. a ja jdu nejak bokem :o( ridim se tim, ze vice stesti je v davani nez prijimani... asi si vycitam, ze bych se mela mit rada vice, tim padem by zrejme nedoslo k cemu, co se stalo:o( nedovolila bych mu to...

Moni, dávání a braní musí být v ROVNOVÁZE! Jinak je to špatně. Nezapomínejte na sebe, jster ve svém světě twen nejdůležitější tvor, když nebudete šťastná, jak chcete udělat šťastným toho druhého? Dokud nenastolíte rovnováhu, budou se na vás podobní hajzlové prostě lepit, takže konec, finíto, myslete na sebe! Dobrou.

Nu, každý má svůj recept na řešení partnerských krizí. Přeji vám, ať vám spokojenost vydrží :o)