Ženy chuť na sex s věkem rozhodně neztrácejí

Sexuální aktivita je důležitou součástí kvality života žen. Věk ovšem v tomto ohledu nemusí být překážkou, naopak. Studie (1) prokázala, že sexuální aktivita a spokojenost s přibývajícími léty nemizí. Je to pro vás dobrá zpráva?

Faktory spojené se sexuální aktivitou

Ze 2 116 žen ve věku 28 až 84 let, které odpověděly na otázky týkající se sexuality, jich bylo v předchozích 6 měsících 1 345 sexuálně aktivních (61,8 %). Ženy, které byly vdané nebo zadané, měly přibližně 8krát vyšší pravděpodobnost pohlavní svěžesti. Navíc sexuálně aktivní respondentky vykazovaly vyšší spokojenost se samotným vztahem. Tvrzení, že ženy ztrácejí zájem o sex se vstupem do středního věku a dále, se tak vyvrací, neboť většina dotazovaných sex hodnotí jako velmi důležitý, a to bez ohledu na aktuální věkovou hranici (1).

Jak se v průběhu času mění pocity ze sexu?

Pokud jsou prapůvodní obyvatelky Venuše schopny mluvit se svým partnerem a mají sex, který je naplňuje a je pro ně příjemný, pak je pravděpodobnější, že ho budou s přibývajícím věkem hodnotit jako nutnost. Další dobrou zprávou je, že studie, jako jsou tyto, poskytují cenné poznatky pro poskytovatele zdravotní péče, kteří by jinak mohli odmítat slábnoucí sexuální touhu ženy jako přirozenou součást stárnutí.

Platí ovšem, že ve čtyřiceti to v posteli pravděpodobně nebude vypadat jako ve dvaceti. Je třeba počítat s jistými změnami ohledně těla, které se mění. Některé ženy si převážně během období menopauzy stěžují na vaginální suchost, k níž dochází vinou hormonálních změn. Ty mohou přispívat k menší spokojenosti a také bolestivému sexu (2).

Návštěva lékaře: Není se za co stydět

Pokles estrogenu způsobuje, že vulva a vaginální tkáně se stávají tenčí, sušší a snadněji se pohmoždí nebo podráždí. Vzrušení může (ale nemusí) být obtížnější. Návaly horka a další příznaky menopauzy pak mohou ovlivnit náladu a kvalitu spánku, což vede k únavě, úzkosti, podrážděnosti, mozkové mlze a depresi. Není to však neřešitelný problém. S vaginální suchostí pomáhá dostatečná hydratace (pitný režim), stejně jako používání lubrikačních gelů a redukce stresu. Zároveň existují způsoby, jak mohou pomoci i lékaři, včetně medikamentů a terapií (3).

Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4508174, (2) názor autora, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK507826/