Lidé očekávají od svých vztahů stále víc. Vedou tato vysoká očekávání ke šťastnému poznání a harmonii? Ne! Čím náročnější snění, tím horší prozření. A dá se vůbec vyhnout rozchodům?
V dobách anglické spisovatelky Jane Austen, představitelky tak zvaného rodinného románu, se manželství považovalo za obchodní transakci. Lidé se spolu brali kvůli tomu, že chtěli dosáhnout vyššího společenského postavení, hospodářské stability a bezpečnosti. Tomu už ale dávno odzvonilo.
Sebevědomí versus pohodlnost
Podle současných psychologů se dnešní svazky považují za „samo-expresivní éru“, což znamená, že jeden od druhého očekává nejen splnění základních potřeb, včetně věčné lásky, finanční stability a pocitu sounáležitosti, ale také podporu a prostor k osobnímu rozvoji. A kde je právo na orgasmus a další věci? Všichni chtějí zkrátka všechno!
Výzkumy ukazují, že v některých případech mohou vysoké standardy vést ke šťastnějšímu a zdravějšímu manželství, nicméně pokud jeden z partnerů neplní očekávání toho druhého, například vinou rodičovských či pracovních povinností, vztah trpí. A leckdo není ochoten přistupovat na kompromisy – to je další věc.
Tato dynamika vztahů je nazývána „duševním modelem manželství“, kdy páry chtějí více ze svých vztahů, ale také mají méně času a energie na to, aby se o své partnerství staraly.
Když si vybájíte prince na bílém koni
„Spokojenost s manželstvím klesá, když očekávání nesedí realitě,“ nechává se slyšet psycholog a výzkumný pracovník James McNulty z Floridské státní univerzity.
V nedávné studii, na které se podílel, po čtyři roky sledoval vztahy 135 novomanželských párů z Tennessee. Páry, které hlásily méně závažné problémy a nižší míru ničivého chování se svými protějšky, s větší pravděpodobností splnily očekávání spojené s „růžovými brýlemi, sny a naivní blažeností“.
I Popelka může mít ostré lokty
Manželé, kteří se přímo zabývali svými manželskými záležitostmi a vzájemně si vysvětlili, jak problém řešit, a co vlastně od svých vztahů chtějí, byli šťastnější. Na druhou stranu páry, které se uchýlily k sarkastickým poznámkám nebo k nepřátelskému chování a vyčítavosti typu, že ten či onen „nesplňuje to, co se od něj očekává“, častěji považovaly svůj vztah za toxický a méně uspokojivý. Opět tedy platí, že komunikace je základ všeho. A taky střízlivý pohled na partnerství.
Ne nadarmo proto zmíněný James McNulty navrhuje buď otevřené „sdělovací večery“, nebo oslovení manželského poradce či kouče. V současné době, kdy se na partnery valí problémy (a očekávání) ze všech stran, je to důležitější než kdy dřív!
Zdroj: www.news.fsu.edu/news/education-society/2018/02/12/lead-us-not-temptation-predictors-infidelity-divorce-highlighted-new-fsu-research/, názor autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
