Možná to znáte: najednou zjistíte, že jste několik dní s nikým pořádně nemluvili. Kamarádi se neozývají, vy se neozýváte jim. A i když možná máte chuť něco podniknout, připadá vám to najednou děsivě těžké. Jen představa obyčejného rozhovoru vás unavuje.
Ne, nejste přecitlivělí. Váš mozek se totiž narodil pro spojení s ostatními. Doslova. Lidská mysl potřebuje kontakt a sdílení stejně jako tělo potřebuje vodu. Bez něj může začít chřadnout, nenápadně, potichu, ale jistě.
Když ticho přestane být klidem
Krátkodobá samota může být blahodárná. Ale pokud se z ní stane způsob života, začne se měnit nejen vaše nálada, ale i vaše myšlení. Sociální izolace zvyšuje riziko úzkosti, deprese i kognitivního úpadku. A nejen to – dlouhodobá samota má vliv i na tělo: zvyšuje krevní tlak, oslabuje imunitu a zkracuje život.
Možná se do izolace dostaneme nechtěně – nemoc, stěhování, rozchod, práce z domova. A někdy do ní sklouzneme i cíleně, protože kontakt bolí víc než samota. Ale v obou případech platí jedno: čím déle v ní zůstaneme, tím hůř se z ní dostává ven.
Pozor na nenápadné signály
Sociální izolace není vždy dramatická. Často začíná zlehka. Přestáváme chodit na akce, které jsme dřív milovali. Na zprávy odpovídáme stručně, nebo vůbec. Cítíme se unavení, bez motivace. Chybí nám blízké vztahy, ale už ani nevíme, jak je znovu vytvořit.
A přitom paradoxně můžeme být i obklopeni lidmi – jenže bez skutečného propojení. To je rozdíl mezi samotou a osamělostí: být sám může být volba. Osamělost je stav duše.
Může z toho člověk zešílet?
Možná to zní přehnaně, ale dlouhodobá izolace může způsobit změny v mozku: potlačené emoce, zkreslené vnímání, problémy s pamětí i soustředěním. V extrémních případech může vést k paranoii nebo antisociálnímu chování. Nejde o „šílenství“ ve filmovém slova smyslu – ale o skutečné psychické potíže.
Co s tím můžete udělat?
Promluvte si – s odborníkem, kamarádem, kýmkoli
Někdy stačí jeden rozhovor, který vás vytrhne z bludného kruhu. Terapeut vám může pomoct pochopit, proč jste se izolovali a jak se krok za krokem vrátit zpět mezi lidi.
Začněte maličkostmi
Krátká zpráva, telefonát, malý výlet nebo společná káva. Nemusíte plánovat večírek – stačí drobné aktivity, které vám znovu připomenou, jaké to je být součástí.
Pořiďte si čtyřnohého parťáka
Zvířata léčí. Doslova. Pes nebo kočka vás přinutí vstát z postele, jít ven a hlavně – nebudete sami. Společnost zvířete dokáže krásně zahřát tam, kde lidský kontakt ještě bolí.
Najděte skupinu, kde vás pochopí
Podpůrné skupiny jsou skvělým prostorem pro sdílení bez posuzování. Potkáte lidi, kteří řeší podobné věci. A zjistíte, že v tom nejste sami.
Pečujte o sebe
Struktura, pohyb, dobré jídlo, radostné rituály. V době, kdy jsme bez kontaktu s ostatními, je důležité najít pevné body v sobě samých. Rutina může být záchranné lano.
Nikdo z nás není imunní vůči samotě. Ale stejně tak v sobě máme schopnost najít cestu zpátky. Ke spojení, ke sdílení, k sobě navzájem. A možná právě tahle cesta je tím největším důkazem lidské síly.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
