Pozdní večer. Stojím u špajzu. Hlavu zakloněnou. Soustředění hvězdáře. Otevřenými ústy sypu do hlavy lentilky. Z velkého balení. Uprostřed barevné extáze zaregistruji, že mě někdo upřeně pozoruje. Dcerka! Panika! Zjistí, že jí máma chodí na bonbony. Autorita v čudu.
Uf. To je jen choť. V jeho očích není ani toliko výčitka, jako dlouhý odstavec hashtagů, které jsem na naši manželskou sociální síť v průběhu času navěšela: #drzimdietu, #nejimsladky, #jenomjednu, #jasinedam, #jenomodtebeochutnam, #budestojestejist?, #tyuznebudes?, #jsemtlusta?, #jsemtlusta!, #takjajsempodletebetlusta?!?, #nekupujdomuzadnouzmrzlinu!, #mynemamedomazadnouzmrzlinu?!?. A tak dále.
Hledím na pravidelného diváka mých (nejen lentilkových) poklesků a s předstíranou sebereflexí rozjedu jeden z mnoha výstupů svého bytového divadla: „Já vím, co si myslíš! Fakt si to plně uvědomuju. Nejsem dobrý člověk. Vlastně zcela amorální. Ale TOTO – toto se mi stalo opravdu poprvé. Je to vrchol hnusu. Ach, jak perfidní jsem tvor (dramatická pauza, dojdu si na forbínu, nádech) – sežrat lentilky vlastnímu dítěti!“
Ondřej na mě hledí poněkud unaveně. Divadelní kritik na konci sezony. Kolikrát už se na tuhle šmíru musel dívat? A dodá: „Jasně Haničko, já jen že jsi sežrala lentilky, které jsem koupil za ty, které jsi sežrala už včera.“
(A vás milé děti, vás taky sežeru! Opona.)
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
