Norští muzikologové zjistili, že lidské tělo není schopno odolat rytmům hudby. I když si to neuvědomujeme a slyšená hudební produkce není zrovna náš šálek kávy, do jejího rytmu takzvaně mikrotančíme. Tělo prostě vykonává velmi jemné, mnohdy neznatelné pohyby, ale do rytmu. Nejnakažlivější je electro dance a řada lidí ani potřebu pohupovat se v rytmu netlumí.
Stát zcela nehybně nezvládne nikdo
Vědci z Osla měřili mikropohyby těla. Lidské tělo se pohybuje, i když máme pocit, že nehybně stojíme. To je nevýhodné třeba při natáčení filmů, kdy má herec doslova ztuhnout jako socha. Nicméně tyto mikroskopické pohyby se sladí s rytmem reprodukované hudby, kterou slyší mozek uvnitř daného těla. Stát zcela nehybně nezvládne nikdo
„Zatím to nezvládl opravdu žádný člověk,“ tvrdí profesor muzikologie Alexander Refsum Jensenius z Osloské univerzity.
Šampionát v nehybném stání
Jeho tým zorganizoval šampionát ve strnulém stání. A nikdo ze zúčastněných nedokázal stát skutečně jako kámen, tedy bez nejmenšího hnutí. Vítěz setkání pohyboval hlavou o 3,9 milimetru za sekundu.
„V průměru pohupujeme hlavou asi o sedm milimetrů za sekundu, když se snažíme stát jako sochy. Lidé se snaží stát nehybně velmi jednotným stylem. Člověk má pocit, že když se unaví, začne se pohybovat víc, ale není tomu tak,“ tvrdí profesor Jensenius.
Ale když začne při takové snaze hrát hudba a ozývat se jakékoli rytmické bubnování, stát nehybně je téměř nemožné.
„Už metronom nás nutí pohybovat se víc, když stojíme nehybně. To dokazuje, že je pro nás nejdůležitější rytmus. Ale čím je hudba složitější, tím se s tělem začne dít více věcí,“ vysvětluje dále profesor Jensenius.
