Znáte ten pocit, kdy se probudíte a už máte v hlavě seznam povinností, odpovědi na zprávy, maily, úkoly. A pořád se něco děje? Moderní život nás tlačí do režimu neustálé pohotovosti. A tuto pohotovost si tělo vyhodnotí jako stav ohrožení. I když nám jen pípla notifikace z kalendáře. V ten moment se aktivuje tzv. sympatický nervový systém, což je část naší nervové soustavy, která nás připravuje na „boj nebo útěk“.
Ve své podstatě jde o skvělý mechanismus. Evolučně nás měl ochránit před nebezpečím: útokem predátora, pádem ze skály, nečekanou krizí. Problém je, že naše tělo dnes reaguje úplně stejně na blížící se deadline nebo nevyřízený e-mail jako kdysi na šavlozubého tygra. A stresový stav se tak může táhnout klidně celý den nebo dokonce týdny.
Když tělo zapomene, jak vypnout poplach
Stresová reakce sama o sobě není špatná. Špatné je, když tělo nemá šanci se z ní vrátit. A právě tady přichází na scénu druhý, méně známý, ale o to důležitější hráč: parasympatický nervový systém. Ten funguje jako biologická brzda. Jakmile vnímá, že je všude kolem bezpečno, začne tělo vracet zpátky do rovnováhy.
Tento „klidový režim“ se aktivuje, když odpočíváte, jíte, spíte, nebo se cítíte v bezpečí. A právě díky němu může tělo opravovat, doplňovat zásoby energie a regenerovat.
Když tělo brzdí, jak má
Jakmile se aktivuje parasympatikus, v těle se začnou dít doslova zázraky: zpomaluje se tep, klesá krevní tlak a tělo se přestává připravovat na útěk. Obnovuje se trávení, tělo začíná vstřebávat živiny, místo aby je jen posouvalo dál. Také se zlepšuje funkce imunity, protože tělo může přesměrovat energii na opravy. A v neposlední řadě se uklidňuje hormonální bouře. Ustupují stresové hormony a stabilizují se emoce. Mozek dostává signál, že je bezpečno, a to uklidňuje psychiku. Tím se také zvyšuje odolnost vůči stresu. Čím častěji tělo zažívá stav uvolnění, tím snáze se do něj umí vracet i v náročných chvílích.
Když tělo nesundává ochranný krunýř
Co se ale stane, když tělo zapomene, jak vypnout? Když je sympatikus v jednom kole, zatímco parasympatikus nikdy nedostane prostor? Začínají se ozývat první signály přetížení. Člověk se cítí neustále unavený, i když spí dostatečně dlouho. Objevují se zažívací potíže, přestože lékařské vyšetření nic konkrétního neodhalí. Psychika je napjatá: časté jsou pocity úzkosti, podrážděnosti a vnitřního neklidu. Imunitní systém slábne a tělo se snadno nachladí i při mírném zatížení. A především – i když si člověk konečně dopřeje volno, nedokáže „vypnout“ a uvolnit se. Hlavu stále zahlcují myšlenky a napětí přetrvává.
Je to jako v autě pořád šlapat jen na plyn a nikdy nebrzdit. Dřív nebo později motor shoří.
Zpomalení není slabost. Je to dovednost.
Žijeme ve světě, který oslavuje výkon, rychlost a produktivitu. Často máme pocit, že čím víc toho zvládneme, tím líp. Ale skutečnou sílu ukazuje ten, kdo umí zpomalit. Schopnost přepnout do klidu není lenost. Je to biologická nutnost. Je to dovednost, kterou se potřebujeme znovu naučit a trénovat ji každý den. Parasympatikus je náš osobní regenerátor. A čím častěji ho aktivujeme, tím lépe zvládáme stres, tlak a emoční výzvy.
Zkuste si během dne vytvořit malý „ostrov klidu“. Třeba 3 minuty klidného dýchání po obědě, vnímání chuti jídla bez telefonu, nebo tichou chvíli po práci, kdy jen sedíš a dýcháš. Tyto drobnosti nejsou ztrátou času, jsou to minuty, kdy tělo léčí samo sebe.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
