Kde být sám sebou, aniž bychom museli platit vstupné, vysvětlovat, proč jsme přišli, nebo předstírat dobrou náladu? Takzvané „třetí místo“ není luxus, ale základní lidská potřeba. Může to být lavička v parku, knihovna, komunitní dílna nebo sousedská kavárna. Jenže takových míst ubývá.
Možná máte něco podobného jako já: malou karetní partu, která se jednou za čas sejde u někoho doma. Popovídáme si, zahrajeme, sníme, co kdo přinese. Sem tam někdo vyhraje pár korun, ale o peníze nikdy nejde. Jde o to být spolu. I když nás to občas něco stojí – čas, energii, trochu peněz – dává nám to zpátky mnohem víc.
Takových „ostrovů normálnosti“ ale není mnoho. A právě tady přichází na řadu myšlenka takzvaného třetího místa. Prostoru mimo domov a práci, kde se člověk může cítit přirozeně, v bezpečí, bez tlaku a bez přetvářky.
Co je vlastně třetí místo?
Myšlenka není nová. Člověk má tři zásadní životní prostory: domov, práci a právě to třetí místo, kde se potkáváme s ostatními jen tak. Bez záminky, bez nutnosti něco předstírat. Může to být lavička v parku, tělocvična, komunitní zahrada nebo třeba místní hospoda. Prostor, kam se chodíte „uklidit od všeho“, ale kde jste přitom s lidmi.
V poslední době se tenhle pojem ale znovu objevuje. Možná je to tím, jak se všichni cítíme trochu přehlcení. Práce se často přelévá do domácnosti, kontakt s přáteli probíhá přes obrazovku a města se plní kavárnami, kde si musíte koupit alespoň latté, abyste mohli posedět. Ale kde je prostor jen pro bytí?
Vzpomínky a realita
Když jsme byli mladší, třetím místem bylo třeba hřiště, klubovna, park nebo autobusová zastávka. Jako dospělí podobné scény vídáme v městských parcích – skupinky maminek s dětmi, lidí hrající petang, šachy nebo jen tak popíjí pivo. Někdo přijde, někdo odejde, pravidla nejsou žádná. Právě v tom je kouzlo. Nikdo nic nemusí, nikdo nikomu nic nedluží.
Podobně fungují veřejné knihovny. Už dávno nejsou jen místem, kde si půjčíte knížku. Pořádají přednášky, výstavy, workshopy, někdy jen nabízí prostor ke čtení, klidu a přemýšlení. A často jsou zdarma.
Místo, kde nejde o výkon
Velký rozdíl mezi přátelstvím a třetím místem je právě v absenci tlaku. V přátelství máme odpovědnost, péči, očekávání. Třetí místo je volnější. Můžete přijít a odejít, jak se vám chce. Nikoho nemusíte zvát, nikomu se nemusíte omlouvat, když nemáte náladu. A přesto tam můžete najít pocit sounáležitosti.
Třetí místo také propojuje různé lidi – věkově, sociálně i názorově. Když si s někým pinkáte míček na kurtu nebo s ním v parku sdílíte kousek lavičky, nezáleží na tom, co děláte, kolik vyděláváte nebo kde bydlíte.
Ale kde to místo je?
Možná se ptáte, jestli u vás takové místo vůbec existuje. A právě to je problém. Veřejných, přístupných a příjemných míst, kde se může sejít kdokoli bez peněženky nebo pozvánky, je žalostně málo. Dětská hřiště tu sice máme, ale co dospělí? Kde je prostor pro nás?
Často skončíme na vlastním balkoně nebo u televize. Anebo u telefonu. Ale možná právě proto má smysl se po svém třetím místě trochu porozhlédnout. Zkusit něco nového. Sednout si do knihovny, připojit se ke komunitnímu běhu, nabídnout dobrovolnictví v místním centru. Nemusíte tam vydržet navždy. Stačí, že tam jednou za čas potkáte někoho, s kým si popovídáte.
Malý ostrov normálnosti
Možná máte svůj „karetní klub“. Nebo skupinu, se kterou chodíte na túry. Možná je to kavárna, kde vás znají jménem, i když si dáváte jen vodu. Nebo lavička pod starou lípou, kde si každý den sedne někdo jiný, a přesto vám to místo připadá blízké. Třetí místo nemusí být dokonalé. Ale pokud vám dává pocit klidu, přijetí a možnosti být sám sebou, možná má větší cenu než všechny prémiové kavárny světa.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
