Mnoho lidí má pocit, že by měli všechno zvládnout sami. Jenže jde o jeden z nejzbytečnějších tlaků, které si v životě vytváříme. Naučit se říct si o pomoc může být překvapivě osvobozující. A často z toho mají dobrý pocit i lidé kolem nás.
V dnešní době se samostatnost často považuje za jednu z největších ctností. Umět si poradit, všechno zvládnout a nikoho neobtěžovat. Na první pohled to zní dobře. Jenže čím déle o tom člověk přemýšlí, tím víc je zřejmé, že tento ideál bývá někdy přehnaný.
Strach přiznat slabost
Kolikrát se člověk ocitne v situaci, kdy by mu někdo mohl snadno pomoct, a přesto o tu pomoc nepožádá. Raději stráví hodiny hledáním řešení, stresuje se nebo si komplikuje práci. Jen proto, aby nemusel vyslovit jednoduchou větu: „Mohl bys mi s tím pomoct?“
Dlouho už převládá pocit, že požádat o pomoc znamená být slabý nebo někoho zatěžovat. Ve skutečnosti má ale pomoc mezi lidmi obrovskou hodnotu. A často přináší výhody pro obě strany. Když nám někdo pomůže, ušetříme čas, energii a někdy i peníze. Získáme jiný pohled na věc a často se naučíme něco nového. A zároveň se stane ještě jedna zajímavá věc: vztahy mezi lidmi se tím přirozeně prohlubují.
Všichni chceme druhým pomáhat
Existuje také zajímavý psychologický jev. Když někoho požádáme o drobnou laskavost, může nás to v očích druhého člověka paradoxně udělat sympatičtějšími. A nejen to, lidé se při pomáhání často cítí dobře. Pomoc totiž dokáže vyvolat pocit užitečnosti a spokojenosti. Jinými slovy: když někoho požádáme o pomoc, často mu zároveň dáváme příležitost udělat něco dobrého.
Přesto pro mnoho lidí zůstává žádost o pomoc nepříjemná. Často se objevuje obava, že člověk bude působit neschopně, že druhého obtěžuje nebo ho staví do nepříjemné situace. Ve skutečnosti ale většina lidí reaguje mnohem vstřícněji, než si představujeme.
Pokud patří žádost o podporu mezi věci, které nejsou úplně snadné, může pomoci několik jednoduchých změn v přemýšlení.
Připomínat si vlastní silné stránky
Jednu věc je dobré si uvědomit: nikdo na světě neumí všechno. Každý má oblasti, ve kterých se cítí jistý, a jiné, kde tápe.
Když se na to podíváme realisticky, jde vlastně o přirozený princip. Lidé se navzájem doplňují. Někdo je skvělý v organizaci, jiný má talent na techniku, další dokáže výborně komunikovat nebo uklidnit napjatou situaci.
Jakmile si člověk uvědomí vlastní silné stránky, začne pomoc vnímat jinak. Najednou nejde o jednostrannou záležitost. Jednou pomůžeme my, jindy pomůže někdo jiný. Právě díky tomu může všechno fungovat přirozeněji.
Navíc vědomí vlastních schopností dodává větší jistotu. Když víme, že i my máme co nabídnout, žádost o pomoc nepůsobí jako slabost, ale jako běžná součást spolupráce.
Začít u lidí, kterým důvěřujete
Velký smysl dává začít u lidí, se kterými se cítíme bezpečně. Přátelé, rodina nebo blízcí kolegové obvykle dobře vědí, jací jsme a co dokážeme. Požádat o pomoc někoho, kdo nás zná, je mnohem jednodušší. Odpadá totiž obava, že budeme působit neschopně nebo slabě.
Navíc právě v těchto vztazích funguje pomoc nejpřirozeněji. Někdy ji nabídne druhý člověk sám, jindy ji můžeme požádat my. A často se ani nevede žádné „účtování“, kdo komu co dluží.
Důležité je, aby pomoc nepůsobila jako povinnost nebo obchod. Měla by být spíš přirozenou součástí vztahů. V prostředí důvěry se totiž mnohem snadněji říká nejen „můžeš mi pomoct“, ale také „děkuju“.
Říct jasně, co vlastně potřebujete
Co si mnoho lidí uvědomí až časem, je důležitost jasné komunikace. Občas lidé o pomoc sice požádají, ale udělají to tak neurčitě, že druhý vlastně neví, co přesně má udělat. Když přesně popíšeme, s čím potřebujeme pomoct, situace je najednou mnohem jednodušší. Pomáhající člověk ví, co se od něj očekává, a ten, kdo o pomoc žádá, se cítí jistěji.
Nejlepší bývá o takových věcech mluvit přímo. Krátký rozhovor často vyřeší víc než dlouhé zprávy nebo nejisté náznaky. Navíc dává prostor pro otázky a vyjasnění. A může být dokonce užitečné si předem promyslet, co vlastně chceme říct. Zní to možná zbytečně, ale může to dodat odvahu. Když máme jasno v tom, co potřebujeme, vysloví se žádost o pomoc mnohem snáz.
Prohloubení vztahů
Čím déle nad tím člověk přemýšlí, tím víc je zřejmé, že schopnost požádat o pomoc není slabost. Naopak. Jde o známku určitého nadhledu a sebevědomí. Nikdo totiž nemusí zvládat všechno sám. A právě ve chvíli, kdy si dovolíme říct si o podporu, vzniká prostor pro něco mnohem důležitějšího: spolupráci, důvěru a pocit, že na věci nejsme sami.
Zdroj: názory autora - celý článek
