Lidé se v životním přístupu a postoji liší. Liší se také v tom, co si v životě vytyčí za cíl a co považují za významné cíle. V posledních letech se často hovoří o pozitivním myšlení jako ideálním postoji vedoucím ke spokojenému životu. Je to metoda velmi účinná v dosažení vytyčených cílů, ať jsou jakékoli. Ovšem nesmí se jednat o druh příliš zjednodušující a primitivní. Pak může člověka zavést na scestí a zpochybnit ho v přesvědčení, že pozitivní myšlení je účinný přístup.
„Není pochyb o tom, že zjednodušující pohled na pozitivní myšlení je neúčinný,“ tvrdí profesor Tim LeBon ze City University London.
Pozitivní myšlení neznamená zaslepenost. Pozitivně myslící člověk si uvědomuje všechny strasti a nezdary, které život připravuje. Ale nevěnuje jim pozornost a energii jako zdroji strachu a demotivace, ale bere je pouze jako zdroj pocitu pokory a vděčnosti za to, čeho už v životě dosáhl. Jednoduše řečeno, uvědomuje si, že není nikdy tak špatně, aby nemohlo být hůř. Tohle vědomí však není motivací k nicnedělání a pocitům marnosti, naopak pozitivně myslící člověk využívá mentální energii k vizualizaci dosažení svých cílů.
„Naopak příliš zjednodušující doporučení, aby se člověk pozitivnímu myšlení vyhnul a myslel raději pesimisticky, má ještě mnohem horší následky. Musíme pochopit sílu obou stylů myšlení a najít v nich rovnováhu,“ věří profesor LeBon.
Pozitivně myslící člověk se jinými slovy soustředí na své cíle a představuje si, že jich dosáhl. Ví ale také o tom, že v životě můžou nastat potíže. Z nich se však nehroutí, snaží se jim spíš předejít, a když nastanou, ví, že je lze vyřešit. V pozitivní vizualizaci toto posiluje a řešení si také mnohdy předem promýšlí.
Pozitivní myšlení při správném užívání a soudném uvědomování si toho, že člověk stále může o mnohé přijít, lépe motivuje k dosažení svývlasntích cílů.
Vděční a pokorní lidé se mnohem lépe vyrovnávají s nezdary, překonávají je a snadno se pak vracejí v pozitivní víře k dosažení svého cíle.
Sledujte nás na sociálních sítích:
