Ačkoli ve větším množství působí alkohol na zdraví člověka zhoubně, v malých dávkách má blahodárné účinky. Podle dánských vědců totiž může snižovat riziko diabetu 2. typu. Konkrétně osoby, které si dopřejí třikrát až čtyřikrát týdně trochu alkoholu, mají menší pravděpodobnost, že u nich vypukne toto onemocnění. Nicméně nejzdravějším z různých druhů alkoholu je v tomto smyslu červené víno. Naopak gin z neznámého důvodu riziko diabetu u žen zvyšuje.
„Ve srovnání s úplnými abstinenty jsou muži konzumující tři až čtyři drinky týdně ohroženi diabetem 2. typu o sedmadvacet procent méně, u žen se riziko onemocnění sníží o dvaatřicet procent,“ tvrdí profesorka Janne Schurmann Tolstrup z Jihodánské univerzity.
Nejsilnější účinek má červené víno, následují bílé víno a pivo. U žen ale gin z neznámých důvodů působí opačně.
Ačkoli i vyšší dávky alkoholu souvisely se snížením rizika diabetu – sedm a více sklenic vína týdně snížilo riziko u mužů o pětadvacet a u žen o třicet procent – při tomto množství se zvyšovalo výrazně riziko rozvoje dalších onemocnění a poškození jater a mozku. Proto je dobré držet se ve střídmé míře a nikdy nekonzumovat více než jeden alkoholický nápoj denně – dvě deci vína či půllitr piva.
Trénink pro mozek
O blahodárném vlivu pití vína na náš organismus byly již popsány stohy papíru. Nejčastěji se ve výzkumech hovoří o jeho vlivu na zdraví srdce. Ale napadlo by vás, že podle některých vědců může prospívat i mozku?
Vědci z prestižní Yaleovy univerzity v Connecticutu zjistili, že konzumace vína je pro mozek mnohem větším tréninkem než kterákoli jiná lidská činnost. Pití červených a bílých vín totiž zapojuje do činnosti smyslovou i emoční složku mozku a je náročnější než cokoli jiného, co člověk činí nebo zažívá. Nicméně degustátoři vyplivující vzorky vína, aby se neopili, se připravují o značnou část vjemů.
Jinými slovy k plnému vychutnání vína je nezbytné ho polknout. I když to znamená dostat do krve etanol a čelit následkům opilosti.
„Polknout víno je nezbytné pro získání maxima informací o jeho kvalitě,“ píše profesor Gordon Shepherd z Yaleovy univerzity.
Nicméně ve své studii dokazuje, že hodnocení vína je silně subjektivní a je to iluze, takže nikdo, kdo necítí to, co popisuje sommeliér, by se neměl cítit trapně. Chuťový popis vína je jakousi iluzí sommeliérova mozku vytvořenou součinností smyslové a emoční části mozku.
„Chuť není ve víně, chuť se tvoří v mozku toho, kdo jej chutná,“ tvrdí profesor Shepherd ve své publikaci.
Podle jeho neurologických výzkumů pracuje mozek při degustaci vína mnohem usilovněji než při řešení matematického úkolu, jenže má z konzumace vína mnohem příjemnější prožitek.
„To, jak nám víno chutná, je zcela závislé na vzpomínkách, na našem emočním nastavení i na tom, s kým víno pijeme. Ovlivněno je i pohlavím, věkem či geny, které zase ovlivňují složení slin,“ tvrdí profesor Shepherd.
Sledujte nás na sociálních sítích:
