Levorucí lidé zažívali v minulosti těžké časy přeučování, ponižování a diskriminace. Přitom upřednostňování levé strany těla při manuální práci je v populaci mnohem běžnější, než se soudilo. Podle rozsáhlého průzkumu je jich v evropské populaci deset procent.
Ještě v 18. a 19. století bylo leváctví neboli sinistralita považováno za ostudný handicap, který společnost přísně odsuzovala. Postupem času se však situace začala pomalu měnit k lepšímu, až se lidé nepíšící „pravačkou“ konečně dočkali nejen tolerance, ale i výhod v podobě speciálních pomůcek, a to od kancelářských potřeb až po příbory. Jak na tyto jedince dnes pohlíží moderní věda?
Kdysi vada, nyní velká vzácnost
Z výzkumu zahrnujícího 2,3 milionu Evropanů vyplývá, že striktně levou ruku jako dominantní používá 9,34 procenta lidí. Když se však do kritérií zahrne to, zda lidé někdy používají levou a někdy pravou ruku, je těchto jedinců 18,1 procenta. Mezi nimi jsou navíc přeučení leváci, jejichž levorukost v dětství nebyla tak vyhraněná. Podle skotských psychologů je tedy v populaci přesně 10,6 procenta leváků.
„Podíl lidí, kteří používají obě ruce pro různé úkoly, je téměř tak velký jako podíl levorukých,“ míní doktorka Silvia Paracchini z University of St Andrews ve Skotsku.
Slavní leváci
Ačkoli je levorukých jako šafránu, do historie zasáhli nesmazatelnou stopou. Své o tom ví třeba Alexandr Veliký, Caesar i římský císař Tiberius. Do této kategorie spadá také Napoleon Bonaparte, Gándhí či Winston Churchill. Ani v řadách amerických prezidentů nikdy nebylo o ty, co to mají hozené „doleva“, nouze. Mezi slavná jména patří Benjamin Franklin, Thomas Jefferson, Harry S. Truman, J. F. Kennedy, Ronald Reagan, George Bush starší, Bill Clinton i Barack Obama. Mimochodem, v britské královské rodině je to dokonce dědičné, čehož je ztělesněným důkazem královna Alžběta II., princ Charles i princ William.
